Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

3/2017

Články

Mateusz Grzęda

Façade of the House at the Stone Bell and a new Paradigm of Representation

Průčelí domu U Kamenného zvonu a nový typ reprezentace

s. 214–225

Studie se zabývá možnými inspiračními zdroji pro sochařskou výzdobu průčelí domu U Kamenného zvonu v Praze, kterou tvoří trůnící postavy krále a královny doprovázené dvěma stojícími zbrojnoši. Sochařský soubor vytvořený s největší pravděpodobností v letech 1310–1315 je spojován s českým královským párem, Janem Lucemburským a Eliškou Přemyslovnou, který takto v doprovodu dvou ozbrojených mužů evokuje obřadné vystoupení na veřejnosti. Výjimečné je zde smělé rozhodnutí vystavit sochy krále a královny přímo před zraky poddaných. Tento sochařský program se neodvolává k tradičním, církevním důvodům k užití zobrazení, ale umísťuje zpodobení panovníků v jednoznačně veřejném prostranství. Typem se tak blíží sochařským souborům vytvořeným v Paříži pro členy francouzské královské rodiny z dynastie Kapetovců, zejména pro Filipa IV. Sličného. Článek dokládá, že koncepce analyzovaného průčelí vychází z nového modelu reprezentace vzkvétajícího v kapetovské Francii, v němž osoby sdílející posvátný královský úřad mohly být zastupovány sochařským, trojrozměrným zobrazením nejen ze striktně náboženských, ale i z institucionálních důvodů.

< zpět
| resumé |

Dobrosława Horzela

Opus punctile and Stained Glass around 1400

Opus punctile a vitráže kolem roku 1400

s. 226–243

Mezi malířskými technikami je vitráž výjimečná tím, že obraz vytvořený ze skleněných tabulek, olověných profilů a barev na sklo „ožívá“ pouze v procházejícím světle. Proměnlivost vnímání, obvyklá v malbě na skle a zlatnictví, byla patrně podstatou unikátní myšlenky využít efekty charakteristické pro techniku opus punctile ve vitráži zobrazující sv. Máří Magdalénu, která byla původně umístěna v jedné z kaplí dominikánského kostela v Krakově (kolem roku 1400, Národní muzeum v Krakově). Na této tabuli je zajímavé především pozadí. Původně safírově modré sklo bylo pokryto rovnoměrnou vrstvou barvy, tj. lavírováním, vzor byl pak proškrabán do této vrstvy jemným nástrojem. Vzor pozadí má podobu pružně se stáčejících úponků s listovím. V této spletité vegetaci se objevuje fantastické ptactvo. Vysvětlování patří mezi nejoblíbenější techniky v tradici výroby vitráží, krakovská tabule je však unikátní díky tomu, že vzor byl zpracován výhradně pomocí mimořádně tenké, jemné „negativní“ linie, která v závislosti na osvětlení vytváří efekt vyjevování nebo zmizení tvarů (rostlin a ptáků). Hledání využití postupu podobného tabuli se sv. Máří Magdalénou v dalších centrech malby na skle, ať ve střední, či západní Evropě, nepřineslo žádné výsledky. Ačkoliv pro jednotlivé motivy (fantastické ptactvo) mohlo existovat několik potenciálních inspiračních zdrojů (textilie, rukopisy), nejpravděpodobnějším zdrojem postupu jsou zřejmě práce provedené zlatnickou technikou opus punctile — vzhledem k působení na diváka a způsobu vnímání i k samotným motivům. Technika charakteristická pro nejvytříbenější dvorské umění kolem roku 1400 se do Krakova dostala nejpravděpodobněji přes Prahu. Krakovská vitráž není pouhou imitací efektu opus punctile, ale jeho emulací dosaženou pomocí zcela odlišných prostředků, které má k dispozici vitreator. Představa kresby „vzcházející ze světla“ byla volně transponována a provedena na modrém skle. Ačkoli pojem emulatio patří do teorie umění 16. století, sám fenomén emulace se vyskytoval již ve středověké umělecké praxi.

< zpět
| resumé |

Tomáš Murár

Nighthawks in The Age of Anxiety. Interpretation of the painting by Edward Hopper by means of the ‘Baroque eclogue’ of Wystan Hugh Auden

Noční dravci v Době úzkosti. Interpretace obrazu Edwarda Hoppera „barokní eklogou“ Wystana Hugha Audena

s. 244–261

Článek se zabývá interpretací obrazu amerického malíře Edwarda Hoppera (1882–1967) Noční dravci (Nighthawks) z roku 1942, a to básní Wystana Hugha Audena (1907–1973) Doba úzkosti. Barokní ekloga (The Age of Anxiety. A Baroque Eclogue) z roku 1947. Základní premisou studie je podobnost obou uměleckých děl, která vznikají ve stejné době a na stejném místě, tedy v první polovině čtyřicátých let 20. století v USA. Hopper i Auden volí stejný umělecký motiv, noční bar se čtveřicí protagonistů, kteří se scházejí uprostřed války a hledají únik z válečného chaosu vnějšího světa. Článek sleduje možnosti interpretace Hopperova ikonického obrazu Audenovou básní i v kontextu dobových úvah Alfreda Schütze (1899–1959) a Jeana Gebsera (1905–1973), kteří přemýšlejí v době, v níž vznikají Noční dravci a Doba úzkosti, o možnostech prostupování jednotlivých oddělených realit a o věčně trvající přítomnosti doby třicátých a čtyřicátých let 20. století. Studie interpretací Nočních dravců v Době úzkosti sleduje možné „trhliny“ v tradici amerického malířství způsobem výzkumu svébytného (uměleckého) času a prostoru vytvářeného ve zkoumaných uměleckých dílech. 

< zpět
| resumé |

Zprávy

Peter Megyeši

„Et benedictus fructus ventris tui.“ K ikonografii Navštívení ve středověkých nástěnných malbách v Ochtinej a Koceľovciach 

‘Et benedictus fructus ventris tui’. The Iconography of the Visitation in the Medieval Wall Paintings in Ochtiná and Koceľovce

s. 262–268

Středověké nástěnné malby v kostelech gemerských obcí Ochtiná (Ochtina/Martonháza) a Koceľovce (Gecelfalva) jsou předmětem neutuchajícího zájmu historiků umění již od konce 19. století, kdy je objevil, odkryl a publikoval István Gróh. Později se nástěnným malbám věnovali maďarští, čeští a slovenští historikové umění: Dénes Radocsay, Mária Prokoppová, Vlasta Dvořáková, Milan Togner, Katarína Biathová, Ján Bakoš a Ivan Gerát. Studie se zabývá přehlíženým vyobrazením nenarozených dětí ve scénách Navštívení Panny Marie. Z uvedených autorů je zaregistroval pouze István Gróh v roce 1895 při popisu nástěnných maleb v Koceľovcích. Vyobrazení plodů Ježíška a Jana Křtitele se zachovalo i v blízké Ochtiné. Na základě přehledu známých a evidovaných příkladů ikonografie Navštívení foetus type v nástěnném malířství (Rhäzüns ve Švýcarsku 1370–1380, Toruň v Polsku 1390–1400, Drásov na Moravě cca 1370) můžeme konstatovat, že nástěnné malby v Ochtiné a Koceľovcích (datované 1377–1400) náležejí k nejstarším vyobrazením diskutovaného ikonografického typu. Vícero děl s ikonografií Navštívení s nenarozenými dětmi pochází z klášterního prostředí, případně je zde oprávněný předpoklad podílu kláštera na utváření ikonografického programu. Můžeme v případu Ochtiné a Koceľovec pomýšlet na obdobné kontakty? U nástěnných maleb už byly konstatovány zjevné souvislosti s františkánskou spiritualitou: Katarína Biathová v tomto kontextu zdůraznila rozsáhlost scén a rozvedení událostí velikonočního týdne, podobně Mária Prokoppová v pašijových cyklech nachází ohlasy františkánského mysticismu a domnívá se, že představitelé tohoto řádu byli v obou vesnicích kněžími. Zprostředkující roli zřejmě sehrál františkánský klášter v blízkých Kameňanech (Kövi), který byl zničený v dobách husitských nájezdů a jehož existenci dokládají pouze zprávy z druhé poloviny 14. století.

< zpět
| resumé |

Jana Zapletalová

Saly terreny zámku v Kroměříži a návrhy soch pro Podzámeckou zahradu

The Sala Terrena Rooms in Kroměříž Castle and the Designs for the Sculptures in the Castle Garden

s. 269–262

Vnitřní výzdoba sal terren zámku v Kroměříži, která vznikla v krátkém časovém rozpětí podle jednotné koncepce Martina Antonína Lublinského (1636–1690), se bezesporu řadí mezi nejdůležitější dochované památky sklonku 17. století na Moravě. Výzdobný program realizovali podle návrhů na zakázku olomouckého biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna (1624–1695) přední umělci z oblasti lombardsko-ticinských jezer. Článek přináší několik nových zjištění. Navrhuje předatovat malířskou výzdobu tří hlavních sálů od Paola Paganiho (1655–1716). Fresky, dosud pokládané za první Paganiho realizaci na Moravě, vznikly patrně krátce před biskupovou smrtí v roce 1695, tedy před Paganiho návratem do rodného Castello di Valsolda. Největší část článku se věnuje nálezu reprodukcí neznámých kreseb a textů od Martina Antonína Lublinského ve fondu arcibiskupského archiváře Aloise Richtera (1884–1958). Vedle cenného schématu západního sálu se zaznačením pozice fresek, mramorových byst Tommase Ruese (1636–1703) a jednotlivých soch vytesaných v nadživotní velikosti neznámým autorem přináší konvolut materiálů rovněž popis sochařské výzdoby tohoto sálu. Ke dvěma známým originálním Lublinského listům s definitivními návrhy pěti soch, které měly sloužit sochaři jako předloha pro dekorace západního sálu, archivní materiál nově poskytl návrhy kreseb zbývajících dvou soch, tedy Cerery a Pana. Dalších celkem sedm reprodukcí zachycujících devatenáct postav patrně vzniklo jako návrhy pro výzdobu Podzámecké zahrady. U vstupu do zahrady ze strany sal terren měly stát sochy Favonia a Dobrého vánku. Pro centrální část parteru inventor navrhl téma Markomana pobíjejícího Kváda a okolo osm personifikací nejvýznamnějších moravských řek. Zda pro Podzámeckou zahradu byly určeny i návrhy personifikací smyslů a různých lidských vlastností, nelze s jistotou uvést. Stejně tak není vzhledem k absenci materiálů možné konstatovat, zda nově objevené Lublinského návrhy byly realizovány v sochařském provedení, anebo zůstaly pouze dokladem bohaté inventorské činnosti svého tvůrce jako varianty možné výzdoby předkládané objednavateli.

< zpět
| resumé |

Archiv

Martina Koukalová

„Mám vám pověděti své dojmy z Moskvy a Leningradu“. Z cesty architekta Ladislava Machoně do SSSR

‘I’m to tell you about my impressions of Moscow and Leningrad’. Architect Ladislav Machoň’s trip to the USSR

s. 283–292

Během první poloviny třicátých let minulého století vrcholil zájem české levicově orientované avantgardy o politický a společenský vývoj v Sovětském svazu. Zatímco se u nás stavebnictví vlivem světové hospodářské krize téměř zastavilo, tam probíhal nebývalý architektonický rozmach. Studijní nebo pracovní cestu do SSSR však kvůli finanční, časové a byrokratické náročnosti podniklo jen několik českých architektů a pouze někteří z nich své poznatky a zážitky sepsali. Dochovaná přednáška o exkurzi do SSSR od Ladislava Machoně (1888–1973), který zemi navštívil na přelomu dubna a května 1932, je v tomto kontextu překvapující, protože architekt nepatřil do okruhu avantgardy, ale ke starší generaci žáků Jana Kotěry. Jeho pobyt v SSSR organizovala ruská cestovní kancelář Inturist, jež mimo jiné z důvodu propagace země na Západě zajišťovala pro své klienty pečlivě promyšlený a poměrně nabitý program. Machoňovy poznatky z cesty odpovídají faktu, že šlo o turistický zájezd a že v Moskvě a Leningradu (dnešním Petrohradu) strávil jen pár dní. Přednáška má formu spíše cestopisnou než odbornou, včetně populárního jazyka a toho, že se autor hodně věnoval popisu historických památek. Podobně jako jiní soudobí architekti podrobně líčí cestu vlakem, přechod hranic a běžný život v ulicích, což poukazuje na protichůdnost informací o SSSR publikovaných v dobovém pravicovém i levicovém tisku. Na jednu stranu Machoň neskrývá obdiv k množství realizovaných budov, ale na stranu druhou je kritický k jejich stavebnímu provedení a ke kvalitě architektonického řešení.

< zpět
| resumé |

Recenze

Kateřina Horníčková

Milena Bartlová, Pravda zvítězila: Výtvarné umění a husitství 1380–1490

s. 293–295

Ondřej Jakubec

Andrea Steckerová — Štěpán Vácha (edd.), Vznešenost & zbožnost. Barokní umění na Plzeňsku a v západních Čechách

s. 296–299

Nina Stainer

Tomáš Hladík, Sochařská dílna období baroka ve střední Evropě. Od návrhu k provedení / Die Bildhauerwerkstatt der Barockzeit in Mitteleuropa. Vom Entwurf zur Ausführung 

s. 300–302

Marie Rakušanová

Karen L. Carter — Susan Waller (edd.), Foreign Artists and Communities in Modern Paris, 1870–1914. Strangers in Paradise

s. 302–308

| pdf |

Petr Ingerle

Hana Rousová, Abstrakce mezi centry modernity 1918–1950. Nejen o vztazích volného a užitého umění

s. 308–310

Milan Pech

Zora Rusinová, Súdružka moja vlasť. Vizuálna kultúra obdobia stalinizmu na Slovensku

s. 311–313

Anotace

s. 314–317

Z přírůstků uměleckohistorické literatury

s. 318–320

Česká resumé / English Summaries

s. 321–326