Tomáš Murár

‘Ein neuer, universal weltlicher Idealismus’: Max Dvořák’s Visible Reality of the Renaissance

Pozdní koncepce dějin umění Maxe Dvořáka je pokládána za odklon od vývojových principů uměleckých forem směrem k duchovním změnám, jež jsou zjevné v jednotlivých uměleckých dílech. Tato uměleckohistorická metoda je spojována zejména s Dvořákovou přednáškou o El Grecovi z října 1920, publikovanou poprvé v roce 1922 a poté znovu v roce 1924, na jejímž základě bylo Dvořákovo pozdní pojetí dějin umění označeno jako dějiny ducha (Kunstgeschichte als Geistesgeschichte). Studie o El Grecovi i její analogie ve Dvořákově zájmu o tvorbu Oskara Kokoschky v témže roce jsou však pouze součástí jeho obecnějšího pohledu na proměny dějin umění ve druhé polovině 16. století. Článek zkoumá Dvořákovu argumentaci v nepublikovaných nebo méně známých pracích o umění 16. století, jako je například posmrtně vydaná studie o Joachimu Bueckelaerovi nebo rukopis Über das Verhältnis der Kunst im 17. und 18. Jahrhundert zu den gleichzeitigen geistigen Strömungen. Studie ukazuje, že Dvořák vypracoval širší koncepci renesanční proměny vztahu člověka k viditelné skutečnosti, která nevratně změnila pohled na pozemskou skutečnost a přinesla nový, globální pojem idealismu ve výtvarném umění platný nejen pro manýrismus, ale i pro modernismus. Tento komplexní pohled na Dvořákovo chápání pozdní renesance může jednak narušit historiografické paradigma divergence mezi jeho ranými a pozdními interpretacemi, jednak poukázat na jeho význam pro současný uměleckohistorický výzkum spočívající v možnosti uvažovat o proměnách umění z hlediska světových dějin umění.

Kontakt na autora:

murar@udu.cas.cz

DOI: HTTPS://DOI.ORG/10.54759/ART-2024-0403

Plný text v Digitální knihovně Akademie věd ČR:
https://kramerius.lib.cas.cz/uuid/uuid:2f11a554-8aeb-44c6-991d-e2434e74a016

< zpět