Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Piotr Piotrowski

On the Spatial Turn, or Horizontal Art History

Základní předpoklady takzvaných univerzálních (tj. západních) dějin umění, které zde nazývám vertikální dějiny umění, jsou následující: za prvé hierarchicky definovaná geografie umění (vztahy centra a periferie); za druhé kánon uměleckých děl (výlučný empirický materiál); za třetí model popsání dějin pomocí sledu stylů (historická narace). Přetrvávání tohoto paradigmatu potvrdily nejnovější studie napsané z takzvané revizionistické perspektivy, jako například Art History since 1900. Modernism - Antimodernism - Postmodernism (2004) od význačných badatelů z okruhu čtvrtletníku October. Použití tohoto modelu na umění vytvářené mimo západní umělecká centra (například v Jižní Americe, Japonsku, Číně nebo východní Evropě) má typicky za následek přílišné zjednodušení a selhává při rozpoznání historicky podstatného smyslu lokální umělecké produkce. Ve skutečnosti se takové uměleckohistorické paradigma podobá více tomu, co Edward Said nazval "orientalismus", než spolehlivému programu analýzy umění kdekoli na světě. Alternativní model interpretace uměleckohistorických procesů by měl vycházet z víry, že lokální moderní umění bylo inspirováno západními centry moderní kultury, ale na druhou stranu se nesmí jeho významy redukovat na kategorie platné na Západě. Měly by být použity následující postupy: za prvé dekonstrukce západní inspirace, tj. její analýza nikoli v poměrech hierarchických (vliv centra na periferii), ale funkčních, s cílem vymezit, co daný vliv znamenal ve specifickém lokálním kontextu; za druhé odmítnout myšlenku stylové homogenity ve prospěch heterogenity - kombinování stylů do lokálních, jedinečných stylových mutací; za třetí uznání lokálních kánonů a hodnotových systémů, které jsou často v rozporu s kánonem a hodnotovým systémem západních uměleckých center. Další krok by představovala pojednání o takovýchto rozmanitých lokálních podobách moderního umění, ale nikoli proto, aby se vytvořila jedna jediná metanarace, ale spíš za účelem jejich porovnání. V protikladu k "univerzálnímu", vertikálnímu modelu dějin umění soustředěnému na západní centra, by se mělo směřovat k horizontálnímu, polyfonickému a dynamickému paradigmatu kritické uměleckohistorické analýzy.






< zpět