Marcel Pencák

Intimita výstavy Navrátilovy

V roce 1909 proběhla v pražském Rudolfinu přelomová výstava Josefa Navrátila (1798-1865). V době nástupu nového umění byl tento malíř již pozapomenutý, ale právě modernisté se podíleli na povznesení jeho významu. Po osvětovém článku K. B. Mádla z roku 1898 se o jedenáct let později postaral o úspěšnou Navrátilovu expozici především Miloš Jiránek, zkušený organizátor přehlídek moderního francouzského umění. Koncepce rudolfinské výstavy se odvíjela od jeho idey zasadit Navrátilovo dílo do salonních interiérů padesátých let 19. století. Malířovy umělecké práce totiž vznikaly většinou za účelem výzdoby bytů dobře situovaných měšťanů, u nichž byly žádané pro svou "roztomilost" a mírný sklon k sentimentalitě. Jiránkův záměr realizoval teprve jednadvacetiletý Vladimír Fultner z ateliéru Jana Kotěry. Základ jeho architektonického plánu tvořil Jiránkem doporučený empirový a biedermeierový nábytek, mezi nímž byly rozvěšeny Navrátilovy malby a kresby. Díky divácky vstřícnému řešení i netradičnímu obsahovému zpracování získala výstava neočekávaný ohlas. Při jejím hodnocení se nejvíce skloňoval výraz "intimní" - autoři četných recenzí tak popisovali dojem z Navrátilových drobných prací i atmosféru výstavních prostor. Expozice se pokoušela odkrýt výjimečné projevy Navrátilova uměleckého potenciálu, které se vymykaly v jeho časech převažující výtvarné fádnosti a rutině a předznamenávaly malířský styl Jaroslava Čermáka či Josefa Mánesa. Pozvolna tak bledl zažitý obraz Josefa Navrátila, jejž dosud utvářely jen zámecké dekorace, četná zátiší a "sladké gauchové krajinky". Pořadatelé výstavy nyní posunuli do popředí olejomalby, obrazy s figurální tematikou a žánrové koloristické náčrty a studie, v nichž se zřetelně projevila autorova větší tvůrčí smělost a duchaplnost.

< zpět