Ingrid Ciulisová

Dvořák´s Pupil Johannes Wilde (1891-1970)

Článek se zaměřuje na proslulého znalce umění italské renesance Johanna Wildeho. Wilde studoval dějiny umění v Budapešti, Freiburgu im Breisgau a ve Vídni. Svá studia zakončil u Maxe Dvořáka roku 1918. Od roku 1923 pracoval ve vídeňském Uměleckohistorickém muzeu. Každodenní kontakt s originálními díly mu poskytl možnost zabývat se základními otázkami spjatými s uměleckými materiály a technikami. Jako jeden z prvních odborníků rozpoznal význam rentgenového průzkumu pro znalectví. Wilde odešel z Rakouska společně se svou ženou historičkou umění Julií Gyarfásovou po nacistické anexi roku 1938. V Londýně mohl studovat sbírky Michelangelových kreseb v Britském muzeu: katalog, vydaný roku 1953, patří k jeho největším vědeckým úspěchům. Podobně jako Dvořák byl i Wilde vlivným učitelem a mentorem. Na Courtauldově institutu přednášel několika generacím studentů, včetně Johna Shearmana, Michaela Hirsta, Johna Whitea, Andrewa Martindala a Michaela Kitsona, kteří se stali významnými učiteli a badateli. Wilde se zasloužil o proměnu odkazu Maxe Dvořáka a Julia von Schlossera do charakteristické podoby, uznávané v širokém mezinárodním měřítku. Důsledně rozvíjel tradici vídeňské školy dějin umění v návaznosti na Moritze Thausinga a jeho žáka Franze Wickhoffa, kteří považovali znalectví za zvláštní vědeckou metodu. Wilde však posunul znalectví na novou, vysloveně analytickou úroveň. Byl jedním z prvních vídeňských historiků umění, kteří překročili hranici mezi humanitními obory a exaktními vědami. Svou zkušenost neokázale předával studentům na Courtauldově institutu.

< zpět