Dalibor Veselý

Surrealism, Mannerism and Disegno Interno

Dodnes převládá tendence považovat avantgardní hnutí za relativně homogenní, bez ohledu na jejich historickou proměnu. To je problematické zvláště v případě hnutí, jakým byl surrealismus, který prošel řadou základních změn, a přesto se často interpretuje jen z úzkého hlediska psychického automatismu nebo objektivní náhody. Český surrealismus se hlasem Karla Teiga vyslovil pro chápání surrealismu jako výsledku psychického automatismu chápaného jako vnitřní model. Toto pojetí má východisko v manýristickém disegno interno, produktu moderního individualismu, silně ovlivněného renesanční perspektivou. Ta umožnila kultivaci individuální identity a možnost umělých mentálních konstrukcí, jakými byly například Albertiho lineamenti, umožňující tvořit umění geometricky, bez ohledu na hmotu. Tato možnost byla jedním ze zdrojů manýristického disegno interno, které obsahovalo božskou ideu v lidské mysli. Manýristický umělec tvoří jako příroda, a tak neimituje přírodu, ale umění. Vztah surrealismu a manýrismu lze sledovat v oblasti snu, hermetismu a v poetice analogií. Tyto oblasti umožňují vidět souvislosti, které poukazují k hlubšímu významu surrealistických kategorií. V oblasti snu surrealismus našel realitu světa ve snech, které se tak staly jeho náhradou. V manýrismu sen byl cestou lidské duše k neoplatonské jednotě světa. Hermetismus byl v surrealismu zdrojem inspirace, ale především ve formě literatury a imaginace. V manýrismu byly hermetické disciplíny klíčem k pochopení povahy reality v jejím celku. Princip analogie byl pro surrealisty totožný s povahou metafory, která měla poetický význam, zatímco v manýrismu byla klíčem k pochopení strukturální povahy světa. Metafora byla chápána jako zdroj zkušenosti a talentu (ingegno), tvořivé aktivity (argutezza) a výsledného celku v podobě schémat a figur (concetti). V pozdějších letech se surrealismus vzdálil od raného období snu a psychického automatismu a přiblížil se k téměř čisté anonymitě tvorby. To formuloval Breton v třetím manifestu: „Člověk možná není středem, středním bodem universa“, a na jiném místě klade otázku: „To, co tvoříme, je to naše?“ Ve shrnutí lze surrealismus vidět jako vývoj od spontaneity psychického automatismu k anonymitě tvorby, ve které objevil svět.

< zpět