Tomáš Hylmar

Deset dopisů Jindřicha Chalupeckého

Dopisy Jindřicha Chalupeckého z let 1974–1980 sochaři Ladislavu Zívrovi přibližují činnost Chalupeckého v době, kdy byl pro své postoje vyloučen z veřejného života.  Částečně reflektují neoficiální výtvarnou scénu a Chalupecký v nich naznačuje i svou zahraniční spolupráci, především se sběratelem umění a galeristou Arturem Schwarzem, který měl v úmyslu uspořádat v Miláně výstavu Františka Grosse, Františka Hudečka a Ladislava Zívra. Za pozornost stojí především názory Chalupeckého na Skupinu 42, zejména na Zívra. V souvislosti s velkou výstavou uspořádanou k výročí narození tří členů v té době již zaniklé Skupiny 42 se vrátil k hodnocení jejího působení. Na výstavě pořádané Národní galerií v Městské knihovně v Praze na jaře 1979 byly soustředěny retrospektivní soubory malířů Františka Grosse, Františka Hudečka a sochaře Ladislava Zívra. Chalupecký tak měl možnost po letech zhlédnout ukázky jejich celoživotní tvorby. V posledních dopisech Zívrovo dílo pozitivně zhodnotil a vyzdvihl nad mnohé jiné umělce. Je třeba poznamenat, že vztah Chalupeckého a Zívra nebyl vždy ideální. Chalupecký Zívra sledoval už od počátku tvorby ve třicátých letech. Po roce 1948 byl Zívr pro svou vstřícnost ke komunistickému režimu a s tím související obrat v tvorbě Chalupeckým zavržen, odstup byl ale oboustranný. Vztah mezi Zívrem a Chalupeckým byl vzkříšen až po dlouhých patnácti letech. Soubor dopisů Jindřicha Chalupeckého je nedílnou součástí deníků Ladislava Zívra, uložených v Archivu Národní galerie v Praze. Zde se nachází i samostatný archivní fond Jindřicha Chalupeckého. Ten spolu s fondem uloženým v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze představuje hlavní pramen k  biografii Chalupeckého.

< zpět