Veronika Rollová

„Nemůžeme tam dát nějakého kopáče!“ Program výzdoby pražského metra v sedmdesátých letech 20. století

Studie se soustředí na program výtvarné výzdoby prvních etap linek A a C pražského metra, budovaných v průběhu sedmdesátých let 20. století. Zabývá se postavením metra v symbolickém rámci města a způsoby, jakými se v jeho výzdobě odrazil přechod od uvolněných šedesátých let do období normalizace. Byla zachována kontinuita v orientaci na budování životního prostředí jako socialistické odpovědi na anonymitu veřejných prostorů západních měst, spolu s oslabením utopického rozměru socialismu už však umění nemělo za úkol podílet se na výchově Nového člověka, který měl především pilně pracovat a bojovat za socialismus. Nastoupily normalizační ideály klidné spolupráce, volného času a rodinného soužití. Zároveň i v socialistickém kontextu sílil konzumní způsob života, který se v metru uplatnil v řadě obchodů a propagačních vitrín. Konzervativní komise, zodpovědná za výzdobu metra jako stavby československo-sovětské spolupráce, jen obtížně hledala způsob, jakým by umělecká díla mohla toto téma přesvědčivě prezentovat, a v konečném důsledku bylo ve výzdobě potlačeno. Text sleduje procesy rozhodování členů výtvarné rady Národního výboru hl. m. Prahy zodpovědné za ideovou koncepci i schvalování realizací pro metro. Studium zápisů z jejích jednání zkomplikovalo zažitý předpoklad, že zakázky pro veřejný prostor získávali v období normalizace výhradně politicky loajální umělci vytvářející monumentálními figurální díla, případně že ústřední motivací členů podobných komisí byl osobní prospěch. Členy rady byly osvědčené, konzervativní osobnosti, činné v předních kulturních institucích, přesto v soutěžích dostávali prostor i progresivní umělci. Ačkoli byla těžištěm výzdoby díla vyjadřující konkrétní socialistické ideje a reagující na názvy stanic, místo bylo vyhrazeno i dílům abstraktním, definovaným zde jako „užitá“. Členové výtvarné rady postupně vyvinuli strategii, jejímž prostřednictvím dokázali zamezit realizaci konkrétních děl pro metro. Neuplatňovali ji přitom na díla nedostatečně realistická, idealizovaná či monumentální, ale naopak často na práce ideologicky přímočaré nebo jednoduše nevhodně umístěné do konkrétního prostoru.

< zpět