Radka Heisslerová — Kryštof Loub

Pozapomenutý monument. Příběh nerealizovaného pomníku generála Laudona v Praze

Nářky nad úpadkem umění konce 18. století známe z dobové i novější literatury, ale také ze soudobé korespondence. Týkají se zejména malířství, ale sochařství na tom nemělo být o moc lépe. Uvedené období ovšem nemuselo být tak nepříznivé, jak je nám předkládáno, což ukazuje tato studie věnující se pozoruhodné, byť nerealizované monumentální zakázce – pomníku generálu Ernstu Gideonu Laudonovi (1717–1790) po jeho slavném vítězství nad Osmanskou říší v roce 1789 u Bělehradu. Společnost iniciující vznik pomníku se skládala z řady předních osobností soudobé kulturní sféry – jako byl například hrabě František Antonín Novohradský z Kolovrat (1739–1802), hrabě Josef Emanuel Canal de Malabaila (1745–1826), profesor František Antonín Steinský (1752–1816) či klementinský knihovník Karel Rafael Ungar (1734–1807). K jednáním o pomníku byli také přizváni pražští umělci – malíři Jan Quirin Jahn (1739–1802) a Ludvík Kohl (1746–1821), mědirytec Jan Tomáš Kleinhardt (1742–1794), sochaři Petr Prachner (1744–1807) a František Xaver Lederer (1758–1811) a kameník Johann Ludwig Kranner (1764–1828). Původní představa o jezdeckém pomníku z bílého mramoru se postupně mírně proměňovala, až se došlo k soše odlité z kovu. Prací na díle určeném pro Koňský trh (dn. Václavské náměstí) se měl ujmout rakouský sochař Johann Baptista von Hagenauer (1732–1810). Nově nalezené archivní prameny dovolují rekonstruovat proces vzniku celé akce, sledovat komunikaci mezi zadavatelem a objednavatelem, postupnou proměnu programu i doplnit řadu zajímavostí k dobovým reáliím.

Kontakt na autora:

radka.heisslerova@ngprague.cz

DOI: HTTPS://DOI.ORG/10.54759/ART-2023-0405



< zpět