Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Jiří Slavík

Dopisy Jana Štursy Josefu Binkovi

V archivu jsou otištěny dosud nepublikované dopisy předního českého sochaře první poloviny 20. století Jana Štursy (1880-1925) adresované Josefu Binkovi (1879-1960), koželužskému továrníkovi z východočeského Krucemburku (v letech 1949-1993 Křížová) a dnes znovuobjevenému představiteli české secesní piktorialistické fotografie. S rodinou Binkových pojila mladého Štursu kromě vzdáleného příbuzenství i podobná citlivost a vnímavost k rodnému kraji, dobovému umění a literatuře. Dochovaná korespondence z let 1905-1916 tuto úzkou vazbu přibližuje a zároveň nás posouvá hlouběji do sochařova vnitřního světa, dává nám možnost alespoň částečně nahlédnout na jeho duševní bohatost i osudovou rozpolcenost. Štursova neskrývaná radost ze života, z uměleckého tvoření, jeho stále ještě chlapecké roztoužení, odhodlanost a ráznost bývá velice rychle střídána fatalistickými pocity zmaru, skepse a poněkud přehnané hypochondrie, doplněné v počátcích umělecké dráhy o skutečné problémy existenční. Ústřední téma zde předložených dopisů souvisí s objednávkou a realizací monumentálního hřbitovního náhrobku pro rodinu Binkových (1905-1906), jehož postupnou genezi tak můžeme podrobně sledovat. Díky tomu jsme také schopni nově identifikovat autorství hojně reprodukovaného portrétního snímku z umělcova ateliéru, na němž Štursa pózuje v sochařském plášti vedle právě dohotoveného reliéfu pro krucemburskou hrobku. Kromě této zakázky se v textech dovídáme i o některých dalších známých či méně známých dílech, vznikajících v tomto období. Josef Binko byl velkým obdivovatelem Štursovy tvorby a ve své modernistické Červené vile (1908-1909), navržené od přítele a budoucího švagra, významného českého architekta Josefa Gočára (1880-1945), pečoval o celou řadu umělcových prací, mezi nimiž byl i bronzový odlitek slavné Puberty (1905). Další zajímavé informace souvisejí se sochařovou první studijní cestou do Itálie (1907), hrazenou z Hlávkova stipendia, která je v dosavadní uměleckohistorické literatuře spojena pouze s několikatýdenním pobytem v Římě. Zveřejněné dopisy představují další příspěvek k již dříve publikované osobní korespondenci Jana Štursy, uspořádané na počátku šedesátých let Jiřím Šebkem.






< zpět