Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Ludmila Kvapilová

Eine Pieta im Germanischen Nationalmuseum Nürnberg im Spannungsfeld von Import und einheimischer Produktion

Dřevěná pieta v Germánském národním muzeu v Norimberku je na štítku označena jako "Salcburk, kolem 1390". Vycházeje z údajů předchozího majitele ji takto určil Heinz Stafski ve sbírkovém katalogu muzea z roku 1956. Krátce po zakoupení v roce 1941 byla v ročence muzea označena jako "Praha, kolem 1400" a na výstavě Kunst und Kultur in Böhmen, Mähren und Schlesien Edmund jako "(jižní) Čechy". Cílem příspěvku je přehodnocení těchto kontroverzních uměleckohistorických zařazení díla. Zatímco v Čechách ani v Solnohradsku pro norimberskou pietu přímé analogie nenacházíme, dochovaly se ve Středních Francích dvě dřevěné piety, které jsou norimberskému sousoší stylově i motivicky velmi blízké: pieta v kostele Všech svatých v Allersbergu a pieta ve farním kostele sv. Jiří v Dinkelsbühlu. Monumentální allersberská pieta (kolem let 1400-1410) předznamenává naléhavostí výrazu a snahou přiblížit se skutečnosti vývoj, který následoval po krásném slohu. Naopak kompozicí, čtvercovým obrysem a vodorovnou polohou Kristova těla odkazuje k českým horizontálním pietám. Není vyloučeno, že autor díla znal, popřípadě se poučil na pietách importovaných do Bavorska z Čech. Přes odlišnosti v kompozici spojují allersberskou a norimberskou pietu shody v utváření draperie včetně tendence zdůrazňovat tělesné partie pod přiléhající látkou, v anatomii Kristů a především ve fysiognomii tváří, které hovoří pro možnost společného dílenského původu. Dinkelsbühlská pieta je sousoším v muzeu a v Allersbergu blízká fysiognomií tváří a charakteristickým tvarem Mariiny roušky. S norimberskou pietou ji spojuje neobvyklý motiv protlačování prstů skrze materiál střevíce. Uměleckohistorické zařazení sousoší v Germánském národním muzeu v Norimberku jako "Salcburk" nebo "Praha" se tedy ukazuje jako nevyhovující. Pietu lze spíše považovat za produkt domácí francké dílny tvořící v rámci mezinárodního slohu a pod vlivem kontaktů dvou středoevropských uměleckými center Prahy a Norimberka.






< zpět