Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Klára Benešovská

Kauza Václav Mencl: někdo musí z kola ven. Příspěvek k výuce dějin umění v letech 1938–1952

Článek je zaměřen na působení Václava Mencla (1905–1978) v roli pedagoga na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde začal učit po nuceném přesunu z Bratislavy do Prahy na jaře 1939 po vzniku Slovenského štátu. Menclovi bylo povoleno přenést si do Prahy venia docendi z univerzity v Bratislavě, kde měl po habilitaci v roce 1938 nahradit zesnulého Františka Žákavce. Začal v Ústavu pro dějiny umění přednášet v zimním semestru 1939. Po zavření vysokých škol Němci se Mencl soustředil kromě práce na Památkovém úřadě při Ministerstvu školství a národní osvěty v Praze na studium a dokumen- taci středověké architektury a publikování svých nových nálezů podobně, jak to činil předtím na Slovensku. V květnu 1945 se zapojil opět do výuky na fakultě, přednášel s úspěchem studentům o dějinách středověké architektury v Československu a zapojoval je do oborové praxe. Jeho obliba a iniciativy se však nelíbily vedoucímu ústavu Antonínu Matějčkovi. Neshody vyvrcholily poté, co se Matějček pokusil dopisem kulturnímu atašé francouzského vyslanectví v Praze zabránit manželům Menclovým a některým jeho studentům v cestě do Francie. Prezidentem republiky jim totiž bylo uděleno stipendium na studijní cestu do Francie jako odměna za přípravu výstavy Pražský hrad ve středověku. Matějček v dopise osočil Mencla, že cesta je proti všem předpisům univerzity. Ve vysvětlujících dopisech mezi univerzitou, Kanceláří prezidenta republiky, francouzským velvy- slanectvím a ministerstvem školství se situace objasnila a výprava do Francie v létě 1947 odjela. Čas na odplatu přišel po únoru 1948, kdy Matějčkovi oddaní studenti a svazáci Jaromír Neumann s Milenou Jagrovou ostře odsoudili v tisku Menclovu knihu Česká architektura doby lucemburské jako ideologicky závadnou. V roce 1952 Mencl na univerzitě skončil, mohl naštěstí dál pracovat na Státní památkové správě. Při jeho práci v terénu a na přednáškách na FAMU a DAMU vyhledávali Mencla studenti dějin umění dalších generací, takže okruh jeho skutečných žáků se navzdory odchodu z fakulty rozrůstal až do jeho skonu před čtyřiceti lety a inspirací jeho dílo zůstává podnes.






< zpět