Filip Lipiński

American Traces Polish Art Informel, Tadeusz Kantor and the ‘Triumphs’ of Abstract Painting across the Iron Curtain

Článek přehodnocuje diskusi o polském informelu na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století. Zvláštní pozornost přitom věnuje „americkým stopám“: diskurzům a událostem souvisejícím s americkou kulturní politikou za studené války, které kromě jistých formálních paralel mezi polskou a americkou abstrakcí mohly mít vliv na interpretaci a zdroje polského umění v období tzv. tání. Autor se nenechává zlákat ke hledání „vlivu“ nebo „provenience“, jež implikují hierarchii a jednoznačné rozdělení na centrum a periferii. Namísto něj navrhuje „horizontálnější“ komplexní přístup k tomuto transatlantickému vztahu (s odkazy na Piotrowského [2009], Pospiszyla [2017], Rampleyho [2021]) vyzdvihující lokální problémy, spory a zájmy, které komplikují velký, „triumfální“ narativ tehdejšího bipolárního světa s jeho modernistickým akcentem. První část představuje metodologická východiska studie a nastiňuje její hlavní principy a cíle. Text dále představuje a zároveň podvrací zakladatelský mýtus polské abstrakce s Tadeuszem Kantorem jako jejím hlavním představitelem. V části Pohled z ‚centra‘ autor rekonstruuje a přezkoumává recepci polského umění období tání v americkém tisku, zejména v deníku The New York Times, jež byla spojena s výstavami polské abstrakce na obou stranách železné opony. Text rovněž problematizuje dichotomii Západ-Východ a poukazuje na moment osamostatňování v polské kulturní politice v období tání. Dále je zvláštní pozornost věnována významné výstavě Fifteen Polish Painters v newyorském MoMA v roce 1961 a s ní spojeným kritickým diskurzům. Část Pohled z ‚periferie‘ je rekonstrukcí vnitřních tenzí v prostředí polské avantgardy, které, jak se ukazuje, stojí stranou rámce studené války. Připomíná také roli Paříže při recepci polského moderního umění ve Spojených státech. Poté se článek zaměřuje na dvě dominantní umělecké osobnosti, Tadeusze Kantora a Jacksona Pollocka. Zabývá se komplikovaným vztahem Kantora k Pollockovi, možnými paralelami a rozdíly v jejich tvorbě, uměleckými představami a způsobem jejich reprezentace a zpracování. V závěru autor upozorňuje na rozdílný odkaz, který zdánlivě podobná výtvarná díla přinesla, a komplikuje tak povrchní „triumfální“, antikomunistický narativ o abstrakci v Polsku.

Kontakt na autora:

fillipin@amu.edu.pl

DOI: https://doi.org/10.54759/ART-2025-0101



< zpět