Michal Šroněk

Artikulové smluvení na držení kompaktát a teorie náboženského obrazu v době pohusitské

Studie se zabývá situací po skončení husitských válek, kdy se do Prahy vrátil král Zikmund Lucemburský a spolu s ním legáti koncilu v Basileji v čele s biskupem Filibertem a kdy se také projednávala otázka náboženských obrazů. Dne 27. listopadu 1436 vydali legáti list vyjmenovávající odchylky od kostelních řádů, které měly být napraveny. Synoda utrakvistického duchovenstva v březnu roku 1437 požadavky legátů projednala a vydala kostelní řád, tzv. Artikulové smluvení, který požadavky legátů z 27. listopadu 1436 respektoval. Artikule se však od textu legátů liší v pasážích týkajících se obrazů. Byly zformulovány základní okruhy zbožnosti cílené na nejdůležitější události dějin spásy: vtělení při narození, boží oběť při ukřižování, potvrzení božství při zmrtvýchvstání a završení dějin při posledním soudu, a také byla doporučena ikonografická témata: Narození, Ukřižování, Zmrtvýchvstání. Požadavek legátů, aby "Quod in ecclesiis sint venerabiles ymagines salvatoris nostri eius genitricis, aliorumque sanctorum et sanctarum" byl doplněn zdůvodněním, opírajícím se o základní text kanonického práva, o tzv. Graciánovy dekrety, které obrazy negativně vymezovalo: nemají být nazývány bohy, nemá se jim jako bohům sloužit a nemá se na ně vkládat naděje ve spasení a v soud. Pozitivní funkcí obrazů má být podpora úcty k paměti svatých předků. Obrazy tedy nemají podle Artikulů v procesu spásy žádnou aktivní roli, neboť ztratily svůj podíl na božství, na něž pouze odkazují, a fungují jen jako memorie a exempla zbavená jakéhokoli posvátna. Tento program desakralizace obrazu sice dovršila až evropská reformace 16. století, ale přesto zde vidíme jeden z kroků k sekularizaci společnosti a myšlení, které přinesla do evropské kultury husitská revoluce.

< zpět