Fabio Tononi

Dvořák's Geistesgeschichte Against Progress in Kulturgeschichte: A Comparative Perspective

Tento článek se zabývá pojetím dějin umění a kultury vídeňského historika umění Maxe Dvořáka (1874–1921) a jeho metodologickým přístupem ke zkoumání obrazů, který srovnává s koncepcemi dalších filozofů a badatelů, včetně Wilhelma Diltheye, Vasilije Kandinského, Edmunda Husserla, Abyho Warburga a Waltera Benjamina. Dvořák byl představitelem tzv. vídeňské školy dějin umění a dějiny umění chápal jako dějiny idejí či ducha (Geist). Duch v umění je hlavním tématem Dvořákových pozdních prací a tento zájem sdílel s dalšími intelektuály své doby, včetně Diltheye, Kandinského a Husserla. Spřízněnost Dvořáka s Warburgem a Benjaminem je dalším námětem, který dosud nebyl plně rozpracován. Studie v tomto smyslu srovnává Warburgovu ideu „přežívání antiky“ (Nachleben der Antike) v evropské kultuře a Benjaminovo pojetí dějin jako zdroje vykoupení s Dvořákovým chápáním dějin umění. Tato studie ukazuje, jak se jejich kritika technologického vývoje sbíhá v myšlence, že v dějinách neexistuje žádný pokrok, ale pouze katastrofy. Zohledněním těchto témat článek vrhá nové světlo na význam Dvořákova přínosu pro výzkum umění a kultury.

Kontakt na autora:

fabiotononi@fcsh.unl.pt

DOI: HTTPS://DOI.ORG/10.54759/ART-2024-0405

Plný text v Digitální knihovně Akademie věd ČR:
https://kramerius.lib.cas.cz/uuid/uuid:9fe8ddb3-2b19-445d-be1d-75de0b0aa74c

< zpět