Ivo Hlobil

Der spätgotische Turmwächter des Altstädter Turms der Karlsbrücke. Neue Fragen einer einzigartigen Statue 

Na vrcholu schodiště Staroměstské věže Karlova mostu se nachází známá socha Věžníka. Dobu, kdy přesně mohla v českých podmínkách vzniknout, naznačuje nařasení Věžníkovy draperie, které je blízké lomené draperii prvního (zprava) ze čtyř apoštolů, obrácených zády, na obraze Poslední večeře Rajhradského oltáře (mezi lety 1444–1456), výtvoru pomocníka méně nadaného, zato stylovou orientací pokročilejšího (asi díky kresebné předloze). Podobný, nesepnutý, pouze přepásaný plášť, rozhalenou košili a špičaté škorně jako Věžník má na sobě jeden ze židů v obraze Nalezení sv. Kříže téže archy. Albert Kutal přišel s romantickou interpretací. Věžník mu připomínal postavu hrbáče z Hugova románu. Nicméně pražskou obdobu ošklivého Quasimoda je třeba vyloučit. Z vlasů na temeni Věžníka trčí doposud přehlížené torso pravé ruky, podle malých rozměrů jakoby ruky dětské. Zjevně přináležela ke zničené postavě na zádech sochy. Odtud vyvstává otázka, zda Věžník původně nepředstavoval sv. Kryštofa, klesajícího pod nesmírnou tíhou Syna Božího. Ale chybí další atributy světce. Sv. Kryštof se vždy připomínal jako bosý obr, dole s náznakem řeky, přes kterou Ježíška přenášel, v kratším oděvu, opírající se o strom vytržený ze země. Středověká ikonografie jinak nabízí pro zátěž Věžníka snad jen dvě další eventuality. Na zádech Věžníka mohl dřepět démon nebo opice. Ta v raném křesťanství symbolizovala ďábla, později hříšníka, pošetilost, vanitas a další podobné významy. Na chórové části dómu v Řezně (kolem roku 1280) se nachází chrlič v podobě zatraceného muže, jemuž na zádech sedí velká opice. Přítomnost opice by vysvětlovala, proč je Věžník zobrazen jako bezzubý, obscénní stařec, komicky oděný do příliš dlouhého, chůzi překážejícího pláště vyšších společenských vrstev, s ledabyle ohrnutou košilí, bez nohavic a spodků, v podivných škrpálech. Důležité však je, v obou případech, ať s démonem nebo opicí, že se pražská socha Věžníka jeví jako svého druhu celoevropský unikát. Bohužel nevíme, kdo sochu Věžníka objednal. Z psychologických důvodů asi ne karikovaní věžníci, pravděpodobně staroměstská radnice, nebo sám panovník – Jiří z Poděbrad?

PDF

< zpět