Petr Wittlich

Smrt Orfeova

Obraz Smrt Orfeova, namalovaný Jindřichem Štyrským roku 1931, je zajímavý jednak z hlediska obecně ikonografického, jednak jako dokument příklonu významného českého avantgardního malíře k surrealismu. Námětově patří do řady obrazů, v nichž se umělci, počínaje Gustavem Moreauem, vraceli k Orfeovi jako typu umělce ovládajícího svět svým výkonem syntetizujícím apollinské a dionýské složky. Téma smrti Orfea potom evokovalo potřebu vrátit umění sílu, vyvěrající z této syntézy. Štyrského obraz je v tom směru programové dílo, které rozvíjí problematiku této strategie specifickým způsobem. Projevuje se to změnou kompozičního schématu, kdy Štyrský neklade hlavu Orfea a jeho lyru na sebe, jako to dělali symbolisté (Moreau, Delville, Redon), ale vedle sebe, a touto změnou, která zahrnuje přechod od iluzionistického paradigmatu zobrazování k paradigmatu postkubistické plošnosti, stupňuje metaforickou symboličnost obrazových předmětů. Důležitým prvkem obrazu je také bílá plocha, na které jsou hlava a lyra zobrazeny a která by mohla být tradičně chápána jako příbojová pěna ostrova Lesbos. Zajímavější je však ji vidět jako "spadlou" draperii ve smyslu výkladu Georgese Didiho-Hubermana o moderních "formulích patosu". Tato souvislost pak lépe situuje Štyrského pojetí i do dobových souvislostí, do vztahů k tehdejší pařížské avantgardě, kde v prostředí revue Documents byla těžena nová kapacita symbolické alegorie z pozornosti k informálním momentům reality. Štyrského symbol pro hlavu Orfea je přitom jedním z prvních surrealistických objektů v českém umění. Byla jím založena taková koncepce tohoto klíčového symbolu, která na rozdíl od koncepcí "mystických", používajících hlavně při zobrazení element světla (jak to v českém malířství dělal Josef Šíma), vytváří jeho koncepci "magickou", která hledala zázračnou nadrealitu v imaginační akci s materiálním substrátem života.

< zpět