Miha Valant

Between Allegory and Nation: Adolf Liebscher’s Curtain for the Provincial Theatre in Ljubljana

Článek se zabývá zadáním, realizací a recepcí divadelní opony, kterou na počátku devadesátých let 19. století zhotovil český malíř Adolf Liebscher pro Zemské divadlo v Lublani, a zasazuje toto dílo do politicky i kulturně sporného prostředí dvojjazyčné regionální instituce. Předkládá tezi, že opona nesloužila jako čistě dekorativní prvek, ale fungovala především jako pole pro vyjednávání mezi snahou o národní reprezentaci a limity vyplývajícími z charakteru dané instituce.

Na základě analýzy dobových novinových zpráv, archivních pramenů a obrazových dokladů studie rekonstruuje okolnosti vzniku hned dvou Liebscherových návrhů. První návrh, charakterizovaný alegorickými postavami v regionálně různě pojatých krojích, využíval vizuální jazyk obecného panslovanství – v rámci jazykově utrakvistického prostředí divadla se však toto pojetí ukázalo jako obtížně přijatelné. Odmítnutí tohoto návrhu tedy nelze interpretovat jako Liebscherův umělecký neúspěch, ale jako projev specifických institucionálních omezení, která byla kladena na národně pojatou alegorii umístěnou ve veřejném prostoru. Druhý návrh opony, zaměřený na neutrálnější personifikaci Kraňska, je pak možné chápat jako pokus překonat národnostní napětí prostřednictvím konvenčního alegorického programu, který je v souladu s širšími středoevropskými dekorativními tradicemi.

Článek dále celou zakázku uvádí do kontextu kulturních sítí orientovaných na Prahu, propojujících Lublaň a české země, a zdůrazňuje roli panslovanské rétoriky, odborných kontaktů a nadregionální výstavní tradice jak při výběru umělce, tak interpretace jeho díla. V závěru je pozornost věnována pozdějšímu odstranění opony, které je zde nahlíženo v souvislosti s hlubokými politickými proměnami dvacátého století – lublaňská opona je příkladem toho, jak se může pozice podobných, symbolicky a alegoricky pojatých děl v měnících se režimech stávat velmi rychle křehkou. Studie obecně ukazuje, že monumentální dekorativní malba měla v rámci středoevropských veřejných institucí na sklonku devatenáctého století potenciál nejen sloužit k vyjádření národní reprezentace, ale také bezděčně odhalovat její limity.

Kontakt na autora:

Miha.Valant@ff.uni-lj.si

DOI: https://doi.org/10.54759/ART-2026-0201



< zpět