Lubomír Konečný

Josef Krása: Jacob Burckhardt

V letošním roce uplynulo třicet let od úmrtí Josefa Krásy (9. 8. 1933 – 20. 2. 1985), jednoho z nejvýznamnějších českých historiků umění. Toto výročí připomněla výstava ve Window Gallery Ústavu dějin umění AV ČR v Praze, která ukázala nejen Krásův „život a dílo“, ale přinesla i nejedno překvapení. Představila Josefa Krásu také jako sportovce, lehkého atleta, a jako autora kreseb, kterými bravurně zaznamenával předměty svého odborného zájmu. Není dostatečně známo, že Josef Krása se intenzivně zajímal o historiografii a metodologii dějin umění a plody tohoto zájmu zveřejňoval zejména v závěru svého života v osmdesátých letech minulého století. Tehdy byly publikovány jeho doslovy v knihách Lva Fjodoroviče Žegina (Jazyk malířského díla: Konvencionální povaha umění minulosti, 1980), Erwina Panofského (Význam ve výtvarném umění, 1981), Vincence Kramáře (O obrazech a galeriích, 1983) a Ernsta H. Gombricha (Umění a iluze: Studie o psychologii obrazového znázorňování, 1985); pro Kapitoly z českého dějepisu umění (1986) napsal medailony Vincence Kramáře, Karla Chytila a Jana Květa. Recentní pořádání Krásovy pozůstalosti uložené v oddělení dokumentace Ústavu dějin umění vedlo k nalezení několika dosud nepublikovaných textů metodologického anebo historiografického charakteru, které byly předneseny na konferencích, jejichž materiály posléze z různých důvodů nebyly vydány. Takový je případ studií Některá kriteria interpretace (1981) a Antické tradice v českém umění (1982). Zvláštní skupinu pak tvoří práce věnované významným osobnostem kulturní historie: další studie o Chytilovi, Poznámky k dílu Konrada Burdacha a zde otištěný text o Jacobu Burckhardtovi. Ten vznikl snad v roce 1973 pro pravděpodobně nerealizovaný přednáškový cyklus. Ústav dějin umění plánuje vydání všech uvedených studií v jednom samostatném svazku.

< zpět