Tomáš Klička

Porozumění modernímu a současnému umění v meziválečném rozhlase

Studie se zabývá dosud málo prozkoumanou rolí, kterou hrál v meziválečném Československu rozhlas v osvětě týkající se moderního a současného umění. Sleduje, jak byly v programu monopolní polostátní stanice Radiojournal širokému publiku zprostředkovávány otázky spojené s porozuměním aktuální tvorbě.

Nové masmédium mělo vzhledem vysokému k počtu posluchačů ve třicátých letech výrazný dosah. Součástí programu byly přednášky, v nichž nezřídka vystupovali významné osobnosti výtvarného života ČSR. Rozhlas zejména v letech 1933–1938 opakovaně sloužil k budování vztahu veřejnosti k modernímu umění.

Názorově spíše tradiční pozici studie sleduje na příkladu populárních přednášek malíře Otakara Nejedlého. Ty doplňují v rozhlase vysílané komické scénky satirizující moderní umění od Vlasty Buriana a Spejbla a Hurvínka napsané Vlastimilem Radou. Stanoviska avantgardy tlumočil rozhlasový dialog, jehož spoluautorem byl estetik Jan Mukařovský. Jedním z vrcholů snahy rozhlasu o osvětu na poli současného umění byl cyklus Proč nerozumíte modernímu umění?, kde se snažil principy současné výtvarné tvorby vysvětlit Vojtěch Volavka.

Tyto i další příklady výmluvně ilustrují nejistou společenskou pozici moderního umění a potřebu jeho neustálé explikace i vymezování se proti němu. Přes rozdílná hodnotová východiska spojoval většinu příspěvků předpoklad odcizení mezi moderním uměním a veřejností a důraz na nutnost aktivní divácké percepce. Uvedené přednášky veřejně vyjednávaly, co je a není legitimní součástí moderního a současného umění a konstruovaly jeho veřejně akceptovatelný obraz. Zvláštní pozornost je ve studii věnována mediální specifičnosti rozhlasové přednášky, jejím didaktickým možnostem a limitům.

Kontakt na autora:

to.klicka@gmail.com

DOI: https://doi.org/10.54759/ART-2026-0203



< zpět