Piotr Krasny

‘Ancient’ Paintings versus ‘Italian’ Paintings: Some Contributions to Research on the Role of Archaising Tendencies in Catholic Religious Painting in the Polish-Lithuanian Commonwealth at the End of the Sixteenth and in the Seventeenth Century

Na konci 16. a počátku 17. století začal kancléř Jan Zamoyski pořizovat vybavení pro kolegiátní kostel v Zamości a pro hlavní oltář zakoupil obrazy jednoho z předních benátských malířů Domenica Tintoretta. Tento import ovšem žádné nadšení pro „moderní“ italské výtvarné techniky nevyvolal. Farář kolegiátního kostela Mikołaj Kiślicki si dokonce pro svou pohřební kapli objednal malbu vyobrazující svatého Mikuláše, jež byla kopií středověkého obrazu umístěného nad světcovým hrobem v Bari. Důvodem k jeho rozhodnutí bylo pravděpodobně v Polsku v tomto období velmi rozšířené přesvědčení, že starší obrazy lépe podporují zbožnost věřících. Tento názor šířili církevní autoři různých denominací (např. Krzysztof Kraiński, Jan Augustyn Biesiekierski a Petro Mohyla) a v roce 1621 jej schválila krakovská synoda. Zastaralé výtvarné techniky se objevovaly zejména na vyobrazeních Panny Marie s dítětem a světců žijících ve středověku. Podobný modus operandi lze nalézt v mnoha katolických zemích. Je ale třeba zdůraznit, že v Polsku se archaizující obrazy ze 17. století těšily obzvláštní úctě a byly uctívány jako zázračné. Největší skupinu mezi korunovanými obrazy Panny Marie tvoří malby z počátku raného novověku, jež byly záměrně provedeny v archaizujícím stylu. V Polsku tento přístup ke kultovním obrazům prakticky bránil šíření nejnovějších ikonografických typů a výtvarných prostředků, a to včetně těch, jejichž poselství bylo ve shodě s koncepcí tridentské církevní reformy.

Kontakt na autora:

piotr.krasny@uj.edu.pl

DOI: https://doi.org/10.54759/ART-2025-0302



< zpět