Michał Kurzej

Revival, Continuation or Inertia? Early Modern Church Architecture and Medieval Tradition

V církevní architektuře 16. a 17. století bylo často sledováno setrvalé využívání původem pozdně středověkého prostorového uspořádání, konstrukčních prvků a ornamentálních motivů. Křížové klenby, lomené oblouky a okenní kružby na stavbách tohoto období však byly pokládány především za zvláštnost, natolik neobvyklou, že vyžadovala symbolický výklad, a tento fenomén byl interpretován jako vědomý návrat k minulosti. Písemné prameny, které by tento názor potvrdily, bohužel chybí, zato existují důvody naznačující, že „zvláštnosti“ lze vysvětlit mnohem jednodušeji. Ve větší části střední Evropy až do poloviny 17. století co do počtu výrazně převažovaly středověké kostely nad kostely v různé míře inspirovanými repertoárem klasické architektury a musely být považovány za příklady tehdy ještě současného, tj. moderního stavitelství. Teoretické zdůvodnění této hypotézy lze nalézt ve spisech Philiberta de l’Orme a Hanse Vredemana de Vries, kteří vypracovali časovou osu dějin architektury odlišnou od osy zavedené v Itálii. Jasně rozpoznali kontinuitu mezi současností a obdobím, které bude později označeno jako pozdní středověk. Výsledky podrobnějšího výzkumu architektury tohoto období na severu od Alp tedy naznačují, že při připisování jednotlivých uměleckých děl k retrospektivnímu proudu je třeba postupovat s maximální opatrností, protože se častěji setkáváme s případy pokračování tehdy ještě aktuálních motivů nebo dokonce se setrvačným přežíváním motivů, pro které nebyly k dispozici žádné alternativní prostředky.

Kontakt na autora:

michal.kurzej@uj.edu.pl

DOI: https://doi.org/10.54759/ART-2025-0305



< zpět