Lucia Kvočáková

Výstava Staré umění na Slovensku. Spektakulární podívaná mezi politikou a národní identitou

Studie se věnuje výstavě Staré umění na Slovensku, která proběhla roku 1937 na Pražském hradě a představovala bezprecedentní kulturní projekt zaměřený na prezentaci uměleckých památek ze Slovenska. Výstava je interpretována nejen jako významný uměleckohistorický počin, ale především jako mocenský nástroj kulturní politiky první Československé republiky. Uskutečnila se v době rostoucího geopolitického napětí a její výpravnost, tematické zaměření i politická podpora měly za cíl posílit představu československé jednoty – směrem dovnitř i vůči zahraničí. Studie vychází z dochovaného výstavního materiálu, dobové recepce i archivních pramenů a klade důraz na institucionální a ideologický rámec výstavy. Pozornost je věnována také tzv. teritoriální koncepci dějin umění, kterou tehdejší čeští historici uplatňovali na Slovensku, a jejímu vlivu na způsob prezentace slovenského umění v rámci výstavy. Tato koncepce umožnila chápat umění vzniklé na slovenském území jako součást nadnárodní, středoevropské kulturní tradice, přičemž etnická a národní specifika ustupovala ve prospěch univerzalistického pojetí kulturní kontinuity v duchu vídeňské školy dějin umění. Výstava tak fungovala jako prostředek „odmaďarštění“ slovenských památek a jejich začlenění do československého kulturního narativu. Naopak slovenská recepce výstavy, původně odmítavá, ji postupně reinterpretovala jako manifestaci svébytné slovenské kultury. Studie tak reflektuje rozdílné přístupy české a slovenské strany k otázce národní identity a ukazuje, jak se výstava stala prostorem střetu dvou narativů: oficiální československé jednoty a sílící slovenské kulturní emancipace.

Kontakt na autora:

kvocakova@udu.cas.cz

DOI: HTTPS://DOI.ORG/10.54759/ART-2025-0202

Plný text v Digitální knihovně Akademie věd ČR:
https://kramerius.lib.cas.cz/uuid/uuid:776f139d-03c3-4be9-a813-58d6abf64e3d_1

< zpět