Michal Šroněk

The Veil of the Virgin Mary. Relics in the Conflict Between Roman Catholics and Utraquists in Bohemia in the 14th and 15th Centuries

Mezi nejuctívanější relikvie v pokladu katedrály sv. Víta v Praze patří roušky Panny Marie. Prvá z nich - zkrvavená (peplum cruentatum) - byla v Praze chována asi již v první polovině 14. století, druhou - bělostnou - získal Karel IV. roku 1354 v Trevíru. Obě roušky poutníci spatřovali při ukazování ostatků pořádaných v Praze na Dobytčím trhu (Karlově náměstí) a v Katedrále. Proslulosti zkrvavené roušky napomáhala také mystická literatura, ponejvíce spis připisovaný sv. Anselmovi Dialogus beatae Mariae et Anselmi de passione Domini. Díky těmto skutečnostem motiv zkrvavené Mariiny roušky vstoupil do českého výtvarného umění a stal se součástí zobrazení Ukřižování. Vzhledem k úctě, kterou relikvie zkrvavené Mariiny roušky požívala, a ke skutečnosti, že se stala součástí vizuálních ztvárnění, je příznačné, že v předhusitské době byla předmětem kritiky ze strany církevních reformátorů. Kriticky se o ní vyjadřovali Matěj z Janova, Jan Hus, Jakoubek ze Stříbra, Jeroným Pražský a později Jan Rokycana. Jak se tato polemika projevila na pohusitských obrazech Ukřižování? Ukřižování, která vznikala v Čechách v 15. století v katolickém prostředí, navazovala na předhusitskou tradici a motiv roušky se v nich, na rozdíl od utrakvistických Ukřižování, objevuje. Otázka, zda se motiv zkrvavené Mariiny roušky mohl stát rozlišovacím znakem římskokatolických a utrakvistických obrazů Ukřižování, však nemá jednoznačnou odpověď. Motiv roušky na tuto funkci zřejmě zprvu aspiroval, ale klesající podpora jejího kultu jí v konfesijní polemice na jedné straně přisoudily subtilní úlohu. Na straně druhé si potřeba reprezentovat se zřetelnými symboly jasně vymezenými proti katolické straně v utrakvistické církvi vytvářela jiné, obecně srozumitelnější motivy, například obraz kalicha či Jana Husa.

PDF

< zpět