Příspěvek se zabývá architekturou pražského kostela Panny Marie před Týnem v širším sociálním kontextu. Pomocí archivních dokumentů dovozuje, že kromě základní funkce městského farního kostela byl výrazem moci a bohatství skupiny staroměstského, většinou německojazyčného patriciátu, který sídlil v bezprostřední blízkosti chrámu. Tato skutečnost se odrážela ve velkorysé architektonické formě stavby i její výzdobě.