Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Zcela jedinečný projev uměleckého prostředí na Moravě v poslední třetině 15. století představují dochovaná sochařská díla, jejichž slohové kořeny bezprostředně vycházejí z porýnské a rakouské tvorby vlámského sochaře Nicolause Gerhaerta z Leydenu (†1473). Skupina gerhaertovsky orientovaných sochařských děl v tomto regionu, patřící k nejkvalitnějším pracím pozdně gotického sochařství v českých zemích, dnes čítá přibližně dvě desítky soch dochovaných v oblastech především Brna, Jihlavy a Olomouce. Nepochybně představuje nejširší základnu tohoto sochařského proudu na našem území. Studie se zabývá dvěma dosud neznámými řezbami - Madonou ze hřbitovní kaple sv. Rocha ve Strážnici (dnes v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Strážnici) a Madonou z kostela sv. Petra a Pavla ve Svojanově (dnes v kostele sv. Mikuláše ve Starém Svojanově), které představují velmi cenné protějšky k nejvýznamnějším skulpturám celé skupiny, jako jsou známá Madona z Olomouce zvaná Primavesi, Madona z Brna (Moravská galerie v Brně) a sousoší Olivetské hory v Modřicích u Brna. Na základě stylového rozboru jsou naznačeny vazby těchto prací k domácím a zahraničním, především rakouským památkám gerhaertovského sochařství sedmdesátých let 15. století. Ve skupině těchto moravských soch jsou zřetelné velmi úzké vzájemné vazby a vývojové tendence, které svědčí o homogenním charakteru celé skupiny. Vznik těchto prací je situován do dílny anonymního řezbáře tzv. Mistra Madony z Olomouce zvané Primavesi, který patří k nejvýraznějším následovníkům Gerhaerta z Leydenu ve střední Evropě. Jeho činnost v moravském (brněnském) prostředí lze předpokládat od konce sedmdesátých do počátku devadesátých let 15. století.


< zpět