Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Básník S. K. Neumann (1875-1947) patřil před rokem 1923 k nejcitlivějším zjevům českého umění. Od roku 1936 však figuroval krajně negativně v polemice mezi českými kritiky a zastánci stalinské kulturní politiky, zvlášť ve stalinské kampani proti "formalismu" v umění. V pamfletu Anti-Gide podal v květnu 1937 reprezentativní model stalinského dogmatismu v pojetí skladebných a tvárných uměleckých postupů. Koncem roku 1937 vystoupil v komunistickém kulturním časopisu Tvorba se statí Dnešní Mánes, v níž zaútočil proti vrcholným postavám moderního českého výtvarného umění, v první řadě proti Emilu Fillovi a Janu Zrzavému. Jeho vůdčím kritériem tu byl "kladný, zdravý a pravdivý poměr k objektivní skutečnosti, odmítající všechny směry úpadkového formalismu" stejně jako "liberalistickou pověru, že umělecké dílo má být posuzováno výhradně měřítky uměleckými". Jeho krédem se stala totální negace všeho umění, které se nehodí k agitační manipulaci, a jeho vystoupení naznačovalo osobní prioritu v uvádění nejvulgárnějšího stalinismu do české kultury. Vnesl do české kulturní obce domácí variantu nacistické a bolševické kampaně proti modernímu umění en bloc. Téměř celá desítka vůdčích osobností české avantgardy výtvarné i literární příkře odmítla Neumannovo zaostalé pojetí, jeho dogmatické metodické východisko a zvlášť jeho obskurní skandalizaci vůdčích umělců. Z jeho oponentů se ozval nejradikálněji a nejdůsledněji teoretik pražské surrealistické skupiny Karel Teige a obvinil jej, že pojem zvrhlé umění přejal od nacismu. Diskuse o Mánesu ozřejmuje široké názorové rozpětí levicových avantgardních umělců, jedno z ní však vystupuje nepochybně: české umění ve svých nejvyzrálejších osobnostech odmítá s odporem Neumannovo hledisko akceptovat. V padesátých letech se stal jeho odsudek avantgardy, propagace údajné "lidovosti"a zatracování "formalismu" vítanou teoretickou posilou oficiálního režimního potírání avantgardy, ovšem dynamika nezávislého myšlení a tvoření se s odstupem prokázala silnější než dynamika pervertovaných teorií, poplatných politické oportunitě, a odvrhla Neumannovy soudy do zaslouženého propadliště.


< zpět