Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Dějinám surrealismu a funkcionalismu se už věnovalo mnoho badatelů. Málo však zatím víme o vzájemném vztahu obou těchto -ismů. V české architektuře se počátkem třicátých let 20. století zformoval kroužek vědeckých funkcionalistů kolem Karla Teigeho. Většinou šlo o přísné racionalisty, kteří u architektury popírali její umělecký statut a u architektonické formy opomíjeli její psychologické působení. Pod vlivem Teigeho se kriticky vymezovali vůči Le Corbusierovi. Když se však Teige začal sbližovat se surrealismem, sotva mohl pominout Bretonovy výpady proti přepjatému racionalismu v moderní architektuře, zvlášť když je Breton v roce 1935 zopakoval v Praze. Teigeho rovněž zaujala Bretonova výzva k překonání rozporů mezi skutečností a snem, vědou a uměním, racionalitou a emotivitou. Pražský teoretik neustoupil od ideálu vědecké architektury, avšak připustil, že funkcionalismus bude ještě vědečtější, začne-li pomocí psychoanalýzy zkoumat dopad své architektonické formy na lidskou duši. Teze a hypotézy tohoto druhu se objevily v knize Teigeho Sovětská architektura (1936), v předmluvě ke knize Ladislava Žáka Obytná krajina (1947), najdeme je též v textech architektů Karla Janů, Jiřího Štursy, Jiřího Voženílka, Jiřího Krohy, případně i Víta Obrtela, který však tehdy stál mimo okruh Teigeho. Pomocí psychoanalytických argumentů, převzatých zjevně od Georgese Bataille, začal též Teige kritizovat sklony sovětské architektury třicátých let k pompézní a výhružné monumentalitě. Zájem českých vědeckých funkcionalistů o surrealismus a psychoanalýzu nevyústil v nějakou "surrealistickou architekturu". Vedl však k obohacení architektonické formy o emotivně působivé složky, ba k jistém sblížení funkcionalismu a organické architektury. Rovněž Le Corbusierova tvorba přestala být okruhem Teigeho tabuizovaná. Nejzajímavější svědectví o tomto obratu přináší Volmanova vila v Čelákovicích (1938-1939) od týmu Janů - Štursa, jakási koláž sesbíraná z takových lecorbusierovských elementů, jaké se během třicátých let staly předmětem debaty surrealistů.


< zpět