Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

V roce 1789 vyšel v Praze popis města, jehož autor nadšeně hovoří o soudobé architektuře, která se zbavila zbytečné pompy a vyznačuje se "vznešenou jednotvárností". Český dějepis umění 20. století však vnímal období druhé poloviny 18. století jako dobu nepříliš invenčních barokních forem, které postupně vytlačil neméně rozpačitý klasicizující dekor, výrazně komoleným hluboce zakořeněným "barokním" názorem. Ve skutečnosti jsou stavby tohoto "rozpačitého" klasicismu přesvědčivým důkazem pozoruhodné tvůrčí síly pražského centra, které spojilo domácí "barokní" strukturu s moderním architektonickým "klasicistním" jazykem, označovaným ve francouzském prostředí jako gôut grec, vycházejícím přímo či nepřímo z traktátu J. F. Neufforge. Touto syntézou se pražské miliue přiblížilo soudobému dění v Evropě více, než se doposud soudilo. První vlna "antikománie", zprostředkovávaná po Evropě zejména zmíněným traktátem, se v předlohách týkala mnohem více dekoru než architektury, a každé umělecké centrum tak bylo nuceno syntetizovat ho tradičními formami, mezi něž mohly patřit jak kompozice monumentalizujícího baroka, tak strohé renesanční předlohy z traktátů Serliových či Palladiových. Pražští architekti použili jako základ kompoziční struktury "raně barokní" pravidelnou praemerovskou architekturu a také konkrétní stavby vídeňského baroka z počátku 18. století. Obdobně tvůrčí byla proměna tradičních stavebních profánních typů, jako je městský palác, který je nově pojímán už nikoli jako záměrně vydělený solitér, ale jako součást městského "prospektu" či zámek, který se proměnil z pavilonově komponované stavby v blokovou rezidenci, jejíž urbanismus může v některých případech formovat široké okolí zámku. Nezájem pražských architektů o akademickou výuku a dobovou teoretickou literaturu však znamenal, že toto architektonické vzepětí osmdesátých let 18. století je zároveň labutí písní Prahy jako důležitého středoevropského uměleckého centra a že po roce 1800 převládnou architektonické předlohy přímo importované z Vídně, Saska či Pruska.


< zpět