Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Životní osudy architekta Pavla Janáka, jeho tvorba a tvůrčí východiska se zdají už náležitě probádané na základě velkého množství archivních pramenů i nesmírně rozsáhlé primární a sekundární literatury. Přesto aktuální nález konceptu Janákovy autobiografie rozšířil spektrum dostupných informací o poněkud překvapivý rozměr, a to ve dvojím smyslu. Nedlouhý text datovaný k 7. březnu 1955 se retrospektivně vrací do formativního období první dekády 20. století, kdy Vídeň byla jedním ze stěžejních epicenter architektonického dění. Janák na počátku roku 1906 získal cestovní stipendium Aloise Turka určené k poznávací cestě do Itálie, které však chtěl přednostně využít k financování studia na vídeňské Akademii a až posléze splnit stipendijní podmínku, tedy strávit jeden rok v Itálii. Rukopis přináší mimořádné svědectví o skutečné délce pobytu mladého studenta v ateliéru Otty Wagnera a o charakteru tamního přístupu k architektuře. Zatímco vůči Wagnerově pojetí uměleckého tvoření projevuje v souladu s postoji zachycenými v článku Od moderní architektury k architektuře rezervovaný odstup, o to větší poznání mu přináší cesta na jih, kterou byl nucen nastoupit téměř nedobrovolně už koncem dubna 1907. Benátky, Padova, Ferrara, Bologna, Florencie a Řím staví vnímavého tvůrce před nově nahlížené problémy pravdy v architektuře, utváření architektonického a veřejného prostoru a v neposlední řadě uplatnění pomníků ve volných prostranstvích. Do Itálie se Janák vrací po celý život a zde načerpané podněty nově zapracovává ve větší či menší míře do vlastních projektů. I proto nelze nahlížet na formulované teze jako na text podmíněný dobou svého vzniku, ale spíše jako na nesmírně otevřenou osobní výpověď.


< zpět