Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Obtíže, kterým čelí dějiny umění při práci se středověkým materiálem, vyplývají z jeho jinakosti (alterity). Středověký obraz odlišuje od obrazu moderního pojetí autorství, participace na veřejném životě společnosti, ontologický status i rámec reziduální orální kultury. Snaha vyhnout se tomuto problému formalismem v kombinaci s ikonografií (ikonologií) se dnes už jeví jako nedostačující. Stručně je charakterizováno společensko-politické zakotvení uměnovědného formalismu v poválečném Německu i komunistickém Československu. Esencialistické pojetí stylu určuje specifický medievistický koncept formalismu. Postmoderní teorie je kupodivu spojena se středověkým myšlením. Nikoli náhodou několik předních teoretiků postmoderny byli původním školením medievisté. Autorka navrhuje obohacení nástrojů uměleckohistorické medievistiky o kategorie "pole" a "habitus" (podle Pierra Bourdieua), performance a aktivity (agency, podle Alfreda Gella). Pojem habitus upřesňuje pro medievistické použití klasickou a paradigmatickou kategorii dějin umění - styl. Zahrnuje nejen vizuálně vnímanou formu ("držení těla"), ale také organizaci práce, společenský status a obvyklou komunikaci účastníků, finanční toky, používané technické prostředky, zřetel k publiku apod. Pojem "pole obrazu" zahrnuje nejen obraz či sochu, nýbrž zároveň také výtvarníky, jejich vzory a učitele, konceptory, objednavatele, publikum, finanční prostředky, materiály, praktické funkce obrazu a chování lidí k němu, a také jeho pohyb na moderním uměleckém trhu, funkci v muzeu, instrumentalizaci obrazu jako komerční ilustrace či ztělesnění národní identity. Pojem aktér a aktivita podle Gella lze účinně použít pro teoretické uchopení zpráv o "zázračně" jednajících a pohybujících se obrazech, jichž je ze středověku zachováno velmi mnoho a pro něž moderní myšlení postrádá vhodný nástroj. Závěrem se studie zmiňuje o nových konceptech přítomnosti a nepřítomnosti (presence and absence) zobrazených figur na byzantských ikonách.


< zpět