Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Předkládané autobiografické zápisky Pavla Janáka představují jedinečný pramen poznání, a to nejen poznání života jednotlivce, ale také transformující se české společnosti na přelomu 19.-20. století. Poznámky, spontánně zaznamenávané během dlouhého časového úseku v rozmezí let 1943-1950, měly patrně vyústit v životopisnou studii. Ale na rozdíl od dalších teoretických, rovněž nepublikovaných spisů, kterými se Janák průběžně zabýval v daném období, zůstaly jeho memoáry pouze v torzální podobě. Architekt Janák zde s neotřelou upřímností líčí strázně dospívání, rytmus všedních dnů dětských let, ale rovněž postupné nacházení vlastní cesty k architektuře. Ta začíná v dusivé atmosféře české techniky, která absencí relevantních podnětů a pedagogických osobností vyprovokovala studenty k vytvoření paralelní inspirační platformy v podobě Spolku posluchačů architektury. Po Janákovu studiu u Otty Wagnera ve Vídni a studijní cestě do Itálie graduje formativní období jeho působením v kanceláři Jana Kotěry. Janák v zápiscích pokračuje výčtem architektonických projektů, které lze vzhledem k neucelenému charakteru celého soupisu považovat za obzvlášť důležité, i pro značný časový odstup od doby jejich vzniku. Pozdější glosy se váží i k událostem, jako byl negativní ohlas Mezinárodní výstavy dekorativních a průmyslových umění v Paříži v roce 1925 a přípravy Výstavy soudobé kultury v Brně v roce 1928. Přesto moment, který výrazně vybočuje z celkového souboru vzpomínek, je popis dne 22. února 1948.


< zpět