Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Bourdelle (1861-1929), žák Augusta Rodina, se chtěl v roce 1909 po patnácti letech osamostatnit a získat veřejné zakázky ve Francii. Toužil nastoupit na Rodinovo místo do čela sochařského vývoje a domníval se, že Praha, kde měla roku 1902 velký úspěch Rodinova výstava, mu může k tomuto cíli dopomoci. Díky Rodinovi a Josefu Mařatkovi navázal kontakt s pražským Spolkem výtvarných umělců Mánes, který jej v listopadu 1908 oficiálně požádal o výstavu v Praze. Bourdelle nabídku nadšeně přijal a již 29. února 1909 byla v pavilonu Mánesa zahájena Bourdellova první zahraniční výstava, jež přehodnotila Rodinův odkaz a usnadnila pochopení díla Aristida Maillola. Podobně jako Rodin či francouzští kritici Gabriel Mourey a Camille Mauclair navštívil i Bourdelle Prahu, kde pronesl přednášku o Rodinovi, ve které velmi diplomaticky a pod rouškou komplimentů svého učitele kritizoval. Sám nabízel místo Rodinovy analýzy syntézu, namísto individuálního dojmu architektonickou konstrukci. Bourdellovo poselství nezůstalo bez odezvy, i když Češi jej pochopili s jistým odstupem, neboť Rodinova lekce byla příliš čerstvá. Díky své spontánnosti Bourdelle navazoval s Čechy otevřené debaty o umění, které ovlivnily celou českou sochařskou generaci, především Jana Štursu a Bourdellova pozdějšího žáka Ottu Gutfreunda. Idealizovaným obrazem umělce však již v roce 1909 otřásly dvě aféry - jednak Bourdellova nadšená předmluva k výstavě jeho přítele Jana Dědiny, jehož průměrné dílo nekorespondovalo s moderním smýšlením, jednak Bourdellovy názory na obnovu soch na Karlově mostě v Praze zničených povodní. Bourdelle se projevil jako konzervativec, když na rozdíl od českých umělců nepodpořil jejich nahrazení novými díly, ale kopiemi soch starých.


< zpět