Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Článek se zabývá počátky ikonografie očistce ve středověkých rukopisech ze 13. století. Podle dosavadního bádání se očistec poprvé objevuje v anglické žaltářové miniatuře. Nejstarší z těchto liturgických rukopisů jsou Žaltář z Prestonu (1250-1255) a Žaltář Cuerden (1270). Obraz očistce se objevuje v souvislosti se spásou a osvobozením duše, jako se zádušní mší nebo s Kristem v mandorle. Ve Francii byl očistec zaveden do breviářů, jejichž objednavatelem byla královská rodina a jež byly určeny ke králově soukromé zbožnosti. V článku je zdůrazněno neobvyklé zobrazení očistce v jednom z rukopisů určených pro krále, v tzv. Bibli moralisée. Kodex 1179, nacházející se ve vídeňské Národní knihovně, vznikl kolem roku 1220 v Paříži, tudíž obraz očistce vznikl dříve než miniatura v Žaltáři z Prestonu, doposud považovaná za nejstarší zobrazení. Očistec se v něm objevuje vedle pekla v souvislosti s Posledním soudem, jako výsledek sklizně vína země (Zj 14, 14-16). Dále jsou probrána znázornění očistce, z nichž tři se vyskytují ve výchovně-vzdělávací literatuře spisů Breviari d'amor od Matfreho Ermengauda, rozšířené v okcitánském prostoru. Očistec je pojímán jako jeden ze čtyř druhů pekla, vedle předpeklí otců, předpeklí nepokřtěných dětí a vlastního pekla, do kterého sestupuje Kristus po své smrti. Další rané zobrazení očistce se nachází v jednom ze španělských rukopisů Legendy aurey. V iniciále k legendě o sv. Patrikovi se odehrává jeden z trestů v očistci. První obrazy očistce jsou ilustracemi k určitým textům, nebo sloužily k soukromé zbožnosti duchovních či vysoké šlechty. Bylo to exkluzivní "místo" šlechty, dříve než byl od poloviny 14. století šířen mezi prostými věřícími různými prostředky ve smyslu obrazové katecheze.


< zpět