Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Studium děl italských renesančních sochařů a kameníků tvořících v českých zemích je spojeno s několika problémy, zejména s malým počtem dochovaných prací. Ze shromážděného konvolutu vyplývá, že zcela převažuje architektonická skulptura a plastika. Skromný počet trojrozměrné skulptury dokazuje, že "italské" sochařství mělo u nás v té době spíše podružnou roli ve srovnání s architekturou. Italští sochaři a kameníci přicházeli do českých zemí většinou z umělecky nerozvinutého italsko-švýcarského pomezí. "Italské" sochařství se u nás dále nerozvíjelo, nepřijímalo soudobé inspirační impulsy z Itálie, vyjma sochařství pražského královského dvora. Omezením invence italských sochařů bylo i to, že se často na přání objednavatele řídili grafickými předlohami záalpských autorů. K uceleným sochařským projektům Italů v Čechách patřila terakotová výzdoba Pernštejnského (později Lobkovického) paláce na Pražském hradě z let 1554-1560. Vycházíme-li ze zjištění, že inspirace těchto reliéfů tkví v lombardském sochařství, je nutné mít na zřeteli, že jejich prazáklad pramení v Toskáně. Pro lombardské absorbování toskánských impulsů byla důležitá sochařská výzdoba kaple Portinariů z let 1462-1468 při kostele Sant´Eustorgio v Miláně, kterou tvůrci pražských děl nepochybně znali stejně jako vlys náhrobku kondotiéra Colleoniho od Giovanniho Antonia Amadea v Cappella Colleoni v Bergamu. Místem původu autorů pražských terakot mohla být Pavia, důležité centrum produkce terakotových architektonických článků. K Pavii odkazují také historické skutečnosti, především cesta poselstva české šlechty do Janova v roce 1551. Vratislav z Pernštejna (bratr stavebníka paláce Jaroslava), který vedl za českou stranu poselstvo pobývající také v Pavii, měl zde tedy příležitost angažovat místní specialisty.


< zpět