Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Problém autonomie umění je pro každé zkoumání poválečného modernismu ve východní Evropě zásadní. Z perspektivy Západu se musí tendence neoavantgardních umělců z východní a střední Evropy, totiž podporovat autonomii spíše než ji odvrhovat, jevit jako záhadná. Obzvláště, když se západní neoavantgarda znovu chopila klíčových strategií historického boje avantgardy proti autonomii. Za jeden z důvodů tohoto rozporu je nutné považovat umělé okleštění umění a života, které bylo výsledkem traumatizujícího břímě socialistického realismu ve východní Evropě, a obecněji také rozsáhlou kontrolu vizuální reprezentace vykonávanou státem v zemích bývalého východního bloku. Postoje, které zastávali příslušníci východoevropských avantgard k problému autonomie umění, přesto nebyly homogenní, ani jednoznačné. Studie se soustřeďuje na známý zakládající manifest legendární Galerie Foksal ve Varšavě, která patřila do eklektické skupiny poloautonomních výstavních prostorů existujících za studené války v některých zemích bývalého východního bloku. Dokazuje, že ačkoliv manifest nazvaný Úvod do obecné teorie místa podporuje autonomii umění, zbavuje zároveň tuto kategorii jakékoliv hodnoty a významu. Zatímco Úvod v analýze historické nevyhnutelnosti zániku malířského zobrazení následuje historickou avantgardu, nepotvrzuje důraz, který avantgarda kladla na sloučení umění s neuměním (konstruktivismus), ani se neztotožňuje se sebereflexivitou a autonomií založenými na utopickém myšlení (Strzemiński), které si osvojil vrcholný modernismus. Ačkoliv je MÍSTO autonomní, není autory Úvodu představeno jako ideál nebo jako kategorie s ustálenými charakteristickými rysy nebo významem. V tomto smyslu by postulát autonomie obsažený v manifestu - a nepřímo také obdobný názor příslušníků neoavantgardy ve východní Evropě - neměl být chápán bezvýhradně jako potvrzení autonomie nebo jako popření jejího protikladu.


< zpět