Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

V roce 1579 Rudolf II. na Pražském hradě zamýšlel stavbu velkého královského paláce s bohatou sochařskou výzdobou, u které nepochybně plánoval, že ji provede Giambolognův žák Hans Mont. Tato idea byla zřejmě inspirována interiéry věží Neugebäude, které ještě za Maxmiliána II. v letech 1575–1576 sochařsky zdobil právě Mont. Rudolf však projekt odložil a Mont rozezlen odešel z pražského dvora. Rudolf v počátcích své vlády evidentně hledal svůj styl a na to doplatil i malíř Bartholomeus Spranger, který čekal několik let ve Vídni na císařovu zakázku. Karel van Mander, Sprangerův biograf, dokonce napsal, že v prvních letech vlády neměl Rudolf o umění velký zájem. Díky zprávě Hanse Ulricha Kraffta z roku 1584 však víme, že císař již tehdy vlastnil sbírku umění, ovšem erotického obsahu, kterou před svým okolím Rudolf skrýval, a nejspíš proto svoji inklinaci k umění nedával najevo. Až v roce 1588 vyslanci při pražském dvoře referovali, že Rudolf preferuje „lascivní“ umění, což bylo zároveň v době, kdy se císař na hradě rozhodl vybudovat velkou obrazovou galerii, Španělský sál, dnešní Rudolfova galerie. Tehdy císař konečně našel to, čím vytvořil svoji velkolepost a pověst jednoho z největších patronů umění v Evropě. Na cestě k ní vybudoval přibližně v 1579–1582 u svého paláce na Pražském hradě letní dům, ve kterém našla místo jeho „erotická kunstkomora“ a kolem roku 1586 také studiolo v druhém patře Bílé věže. Na této dochované prostoře lze demonstrovat, že i zde byl Rudolf inspirován věžemi z Neugebäude, ale oproti tamní bohaté výzdobě, byla v Praze velmi střídmá, stejně jako v grottě jeho letohrádku Císařský mlýn, dokončená v roce 1594. Zatímco u starších habsburských staveb existoval kontrast mezi jejich strohými paláci a bohatě zdobenými letohrádky, zdá se, že Rudolf přišel s novým konceptem. Stavby s reprezentační funkcí měly být náročně členěné, kdežto privátní objekty, včetně letohrádků, měly být jen skromné architektury. Sprangerova freska Hermatheny v klenbě studiola, inspirovaná studiolem v Palazzo Farnese v Caprarole, pak měla ukazovat na příbytek moudrého panovníka, stejně jako další plánované malby. Byla to tak erotica & sapientia, která definovala Rudolfův program jeho prvních let na Pražském hradě a která hrála zásadní roli i v jeho následujícím velkolepém období.

ulicny@udu.cas.cz


< zpět