Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Ikonografický program kostela sv. Františka v Praze, vytvářený od osmdesátých let 17. století do třetí čtvrtiny 18. století, je odrazem zbožnosti rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou, šířícího ke konci 17. století uctívání svatého Kříže a legendu o vlastních kořenech v Palestině a o svém původním vojenském poslání. Nový kostel byl vystavěn nad půdorysem řeckého kříže (vzhledem k této dispozici bylo těžké vyřešit jeho umístění v rohu konventu). Fasádu zdobily symboly Kristovy oběti a svatého Kříže (například Samsonova oslí čelist, okřídlený blesk) a interiér byl obložen červeným mramorem, který poukazoval na prolitou Kristovu krev. Svatý Kříž je také ústředním motivem hlavního oltáře i bočního oltáře Nalezení svatého Kříže s ostatkovou rakví raných římských mučedníků, uctívaných řádovými rytíři. Znamení Syna člověka je ústředním motivem Posledního soudu, zobrazeného v kupoli kostela a obohaceného o zobrazení svatých rytířů shromážděných kolem Konstantina Velikého a sv. Heleny a o nápis: "Hoc signum erit in coelo". Podobným způsobem bylo v pendentivech doplněno zobrazení čtyř evangelistů christologickými motivy (kříž, korouhev vzkříšení, kněžské roucho). Ikonografický program kostela sv. Františka, založený na spisech církevních otců a breviářových modlitbách určených ke svátkům Nalezení a Povýšení svatého Kříže, rozvíjí tezi o triumfu Ježíše Krista nad smrtí a fyzickým zánikem, o Kristovi jako věčném arciknězi a o spásné síle Kristovy krve.


< zpět