Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Kolem roku 1520 byl pro katedrálu sv. Víta v Praze pořízen oltář, jehož autorem byl Lucas Cranach st. Na oltáři byla zobrazena Panna Marie a sv. Apolena (?), Anežka Římská, Dorota, Kateřina, Barbora, Markéta, Kristýna a Voršila. Jeho umístění bylo dosud kladeno do kaple sv. Zikmunda, ale byl zřejmě určen do mariánského chóru katedrály. Zde založil Karel IV. sbor mansionářů, který měl také za úkol pečovat o duši panovnického donátora. Karel zde plánoval založení královské hrobky, a ačkoliv se změnilo místo pohřbívání, byl v mariánském chóru ponechán císařský kenotaf jako místo panovníkovy memorie. Vazba císařské památky a mariánské úcty byla živá i později a Ferdinand I. zde obnovil obřady k úctě Panny Marie a na památku zemřelých panovníků. Důležitost místa jako centra panovnické reprezentace byla završena založením královské hrobky s tzv. Habsburským mauzoleem, které naplnilo původní Karlovu ideu, což vyžadovalo odpovídající ztvárnění oltáře liturgicky spojeného s panovnickou a mariánskou úctou. Cranachova deska mohla k této reprezentaci posloužit zvláště dobře. V prosinci roku 1619 došlo v katedrále k obrazoborecké devastaci a oltář byl v kapli sv. Zikmunda 27.-28. prosince údajně zničen. Kněz Friedrich Salmuth a jakýsi truhlář z něho tehdy vyřezali sedm desek později zaznamenaných v hradních inventářích. Výřezy jsou však vedeny tak, že žádná z hlav nebyla poškozena - zákrok není dílem bezhlavého ničení ani ideologicky motivované snahy odstranit předměty modloslužby, ale prací řemeslníka, který měl zachránit, asi na popud samého krále Friedricha, co se dalo. K okolnostem zániku oltáře lze tedy s jistotou prohlásit, že nešlo o spontánní či plánovanou obrazoboreckou devastaci, ale promyšlený, ikonoklasmem maskovaný čin.


< zpět