Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Původem uherský malíř zátiší a zvířecích námětů Jakob Bogdani nabyl značný majetek během své kariéry na anglickém královském dvoře. V pokročilém věku a s podlomeným zdravím se rozhodl, že své obrazy rozprodá — byť bez jakéhokoli zachovaného seznamu a prodejných hodnot děl. Bogdani zemřel právě v den prodeje, ale v té době už měl připravenou poslední vůli. Přepis tohoto dokumentu, původně evidovaného na církevním úřadu pro věci pozůstalých v Canterbury, je dnes zachován v Národních archivech v Londýně. Z dokumentu vyplývá, že dědici větší části autorovy pozůstalosti se měli stát jeho dcera Elizabeth společně se svým manželem a Bogdaniho kolegou Tobiasem Stranoverem (1684–1756). Pár měl zdědit nemovitosti ve městech Hitchin a Spalding, které zahrnovaly polnohospodářské vybavení a prodejní stánky — což potvrzuje, že se malíř vedle své umělecké kariéry věnoval i jiné výdělečné činnosti. Navzdory tvrzením George Vertue (1684–1756) Jakob Bogdani nezemřel v chudobě, jak se běžně tradovalo, ale i v době úmrtí disponoval značným majetkem ve formě nemovitostí. Špatná předchozí investice jeho syna Williama (1699–1771) byla jednou z příčin finančních Jakobových potíží, a zřejmě i proto se umělec rozhodl přenechat většinu svých statků právě dceři a zeti. V závěti se také objevují zmínky týkající se přímo jeho tvorby. Obzvláště zmínka o umělcových „modelli“ vyvolává otázky. Předměty, z nichž polovinu přenechal Bogdani dceři a zeti, a druhou zamýšlel pro syna Williama, byly jistě jeho pracovními pomůckami. Není však známo, zda šlo o autorovy předpřipravené kresby nebo vycpaná zvířata. V dokumentu je doloženo, že provedením této poslední vůle byli jmenováni John Smith, Bogdaniho rámař, a také jeho kolega a přítel Edward Byng (kolem let 1676–1753).

Patrik Farkaš: patrik.farkas@upol.cz


< zpět