Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Hru Blázen napsala Růžena Zátková (1885-1923) v první polovině roku 1920. Nebyla nikdy uvedena, zachoval se pouze rukopis scénáře (sešit 18,3x12,8cm, soukromá sbírka v Římě). Hra se vymyká tehdejšímu českému umění, zapadá však do kontextu italského futurismu. Zátková žila od roku 1910 v Římě, kde se seznámila s řadou moderních umělců, zejména italských futuristů. Ti do svých průlomových aktivit zahrnuli i divadlo, kde viděli silný potenciál pro navázání přímého kontaktu s publikem. Tradiční divadelní praktiky nabourávali už organizováním skandálních futuristických večerů, během nichž deklamovali osvobozená slova za doprovodu různých zvuků a hluků a četli své manifesty. Kritice tradičního divadla byl věnován Manifest futuristických dramatiků (Slast být vypískán, F. T. Marinetti, 1910-1911). Konkrétnější představu o futuristickém divadle podal Marinetti v manifestu Varietní divadlo (1913), kdy čerpal z nízkých žánrů - varieté, cirkusu, music-hallu a nalézal inspiraci i ve filmu. Ucelenou představu přináší manifest Futuristické syntetické divadlo (F. T. Marinetti, B. Corra, E. Settimelli, 1915) s hlavními principy: krátkostí, odstraněním naučených divadelních praktik, dynamičností a simultánností. V tomtéž roce také odstartovalo v Itálii rozsáhlé turné futuristických divadelních syntéz (Marinetti, Balla, Cangiullo, Boccioni, B. Corra aj.). Zátková se ke svému dramatu dostává až po návratu z několikaletého léčení (1916-1919) ve švýcarském Leysinu. Díky obnoveným kontaktům s futuristy, a zejména s Marinettim se vrací k některým futuristickým principům. Jejich přímý ohlas je patrný právě na hře Blázen. Je syntézou divadla, pantomimy a tance a skládá se ze tří kratičkých aktů symbolizujících jednotvárnost, nehybnost a dynamický pohyb. Z futurismu Zátková převzala spojení divadelních žánrů, stručnost a dynamičnost závěrečného "tance", doprovázeného zvuky lodní sirény a hudbou hřmotičů na scéně s pohyblivými barevnými světly a visícími pásy rozhýbanými pomocí ventilátorů. I když ve hře není zcela potlačena symbolika námětu, která ji spojuje s minulým divadlem, chybí futuristická provokace a absurdní humor, je možné ji pro zkratkovitost, jednoduchost a dynamické vyvrcholení do kontextu futuristických her zařadit.


< zpět