Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Juan Antonio Ramírez (1948–2009) patří k nejzajímavějším osobnostem španělských dějin umění. Jeden ze svých hlavních odborných zájmů označil jako ikonografii místa (la iconografía del lugar). Ramírez se zaměřoval na vizualizace fantastických a utopistických staveb, architektonické ekfráze či filmová prostředí. Dlouhodobě studoval vývoj lidské architektonické představivosti, její zdroje a limity, a to, jak se projevuje a proměňuje mezi textem, obrazem a reálnými stavbami. Předkládaný článek Prostor a fantazie. Fantastická literatura versus fantastická architektura (1985) je vůbec prvním českým překladem z Ramírezova díla. Shrnuje několik témat, kterým Ramírez věnoval samostatné studie. Ramírez zde porovnává fantastickou literaturu s fantastickou architekturou a kategorizuje možné druhy interakcí (nefantastická architektura ve fantastické literatuře, architektura narušená vlivem fantastického, architektura jako symbol duševního stavu atd.) Přibližuje se metodám literární topografie, analyzuje popisy prostředí v několika beletristických dílech a ukazuje, jak se v nich projevuje fantastický aspekt. Dále se věnuje fenoménu Šalamounova chrámu a pokusům o jeho rekonstrukce (například od J. B. Villalpanda či B. Lamy), které vznikaly jako kreativní propojení biblických textů, archeologických poznatků a dobové architektonické praxe. Ramírez sleduje i vliv těchto rekonstrukcí na prostředích v některých renesančních obrazech. Nakonec se zaobírá architektonickými utopiemi na ilustracích vědecko-fantastických časopisů první poloviny 20. století, ve kterých se projevoval vliv soudobé architektonické produkce moderny a art deca. Ukazuje, jak se postupně vytvářela ikonografie vědecko-fantastické architektury. Dokládá, že jeho pojetí ikonografie místa umožňuje studovat oblasti zdánlivě příliš vzdálené časově i žánrově. Ramírezova ikonografie místa je tak doposud málo využívanou perspektivou v dějinách umění, která přináší nejen témata nová, ale dovoluje i komplexněji nahlížet již zavedená díla.


< zpět