Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Bývalý cisterciácký klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie ve Zlaté Koruně se v roce 1884 stal cílem studijní cesty architektů na vídeňské Akademii výtvarných umění pod vedením profesora Friedricha von Schmidta (1825–1891). Hlavním záměrem skupinových studijních cest, které Schmidt zavedl jako součást praktické výuky architektonické kresby na Akademii již roku 1861, bylo naučit žáky v terénu zaměřit soudobý stav objektu a poté publikovat finální rysy v edici Wiener Bauhütte. Na dvou tužkových skicách, uložených v Kabinetu mědirytin vídeňské Akademie výtvarných umění, zachytil Schmidtův žák Andreas Nedelkovits (1858–?), působící kolem roku 1900 na královské stavitelské škole ve Vratislavi, podobu jednoho z dnes nezachovaných chrličů z  přelomu 13. a 14. století. Na základě těchto skic a fotografické dokumentace z roku 1953 lze zlatokorunský chrlič přiřadit k tzv. kompozitním typům, skládajícím se z lidské polopostavy „osedlané“ zvířetem. Ze srovnání této zvířecí figury s obdobným detailem chrliče z lapidária dómu v Kolíně nad Rýnem můžeme hypoteticky určit nejen druh zvířete, ale i okruh vzorů, které jsou dalším dokladem vlivu francouzské poklasické katedrální architektury v jižních Čechách. Realističnost zobrazení na vídeňských skicách oproti dalším, obvykle idealizovaným ikonografickým podkladům významně přispěla k poznání původní podoby zaniklých detailů cisterciáckého kostela, ale i k poznání historie edice Wiener Bauhütte, v níž Schmidtovi žáci některé své kresby publikovali. Zároveň tento příklad ukázal význam studijních cest žáků vídeňské Akademie výtvarných umění pro zkoumání středověkých památek v našich zemích.


< zpět