Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Na přelomu 19. a 20. století se v mnoha evropských zemích se slovanskými kořeny upírala pozornost k francouzským uměleckým podnětům považovaným za umělecký ideál. Francouzský vliv se u nás šířil nejen prostřednictvím děl domácích umělců, kteří odjeli za vyučením do Paříže, ale také skrze výstavní činnost, již doprovázel vzrůstající akviziční zájem českých sběratelů. Stěžejní úlohu mediátora nového uměleckého proudu v tomto ohledu sehrál Spolek výtvarných umělců Mánes, jehož výstavní aktivita seznámila české publikum s francouzským uměním již po roce 1902, kdy bylo v Praze představeno dílo Augusta Rodina. O šest let později navázali členové Mánesa kontakt s Émilem Antoinem Bourdellem a v roce 1909 uspořádali sochařovu pražskou retrospektivu. Členové Spolku Mánes udržovali s Bourdellem pravidelnou oficiální korespondenci i korespondenci soukromou, jež nám zpřístupňuje většinou zajímavější, leč těžko ověřitelné detaily ohledně přání sběratelů, kteří se často při výběru děl řídili nákupní cenou. Právě cenová nedostupnost byla jedním z hlavních důvodů, proč většina zamýšlených akvizic se nakonec neuskutečnila. Spolek Mánes působil jako stěžejní zprostředkovatel Bourdellova vlivu dlouhodobě a snažil se oživovat sochařův odkaz i po skončení pražské výstavy. Oficiální korespondence mezi sochařem a členy spolku po výstavě utichla, ale v letech 1919–1927 byla obnovena, mezitím však Mánes připravoval druhou Bourdellovu výstavu na rok 1912 či například nabídl dvě díla ze svého vlastnictví k trvalému zapůjčení Moderní galerii. Po Bourdellově smrti Mánes komunikoval s vdovou Cléopâtre Bourdellovou s cílem uskutečnit ambiciózní projekt sochařovy posmrtné výstavy. Uctění Bourdellovy památky se nakonec odehrálo v podstatně skromnějším měřítku, a sice přičleněním jeho dvou děl k 150. spolkové výstavě.


< zpět