Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Afektivita uměleckých děl a emoční reakce na ně zůstávají obtížným tématem pro dějiny a teorii umění. K hlavním problémům pro dějiny a teorii umění patří otázky jako: Co utváří afektivitu obrazu? Jakou roli má emoční odezva diváka při zážitku z obrazu nebo sochy a jak se aktivuje emoční stránka při hermeneutickém aktu pozorování a porozumění? A konečně, jak má být dán do souvislosti emocionální účinek uměleckého díla s kauzálním výkladem jeho tvorby, nebo jaké je místo emoční odezvy při interpretaci uměleckého díla? Esej se zaměřuje na tyto otázky a zkoumá několik menších případových studií prizmatem nově vznikající teorie emoční odezvy na obrazy. Esej je zamýšlen jako rozsáhlá polemika s některými nedávnými stanovisky dějin a teorie umění vyznačujícími se „obratem proti afektu“ a s „bezemoční ikonologií“ – s interpretační praxí, která přehlíží afektivitu uměleckého díla a/nebo popírá její místo při interpretaci. Případové studie zabývající se figurálními díly vytvořenými v letech 1910–1912 analyzují několik odlišných scénářů vztahu mezi emoční odezvou a významem (nebo záměrem) dotyčných děl. Ukazují, jak jsou literární a jiné kulturní asociace, s díly spojené různými způsoby, založené na emoční odezvě diváka a/nebo přístupné jejím prostřednictvím.


< zpět