Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Nejdůležitějším zdrojem surrealistické tvořivosti byl sen. Sen měl všechny vlastnosti, které surrealisté hledali: nevyčerpatelné bohatství spontánních asociací a schopnost transformovat konvenční realitu na realitu fantastickou. To se stalo základem tvořivosti známé jako automatismus. Surrealisté však brzy zjistili, že dlouhá praxe automatismu vede k problematickým stavům hypnózy a jako důsledek k potenciální ztrátě smyslu (významu). Nová fáze, známá jako fáze náhodných surrealistických setkání nebo jako "objektivní náhoda" (objet trouvé), měla zdroj v projekci touhy do fantomatických představ a náhodně nalezených předmětů (objektů). Ve zralé fázi hnutí surrealisté nalezli nový zdroj tvořivosti v poetice analogií pramenících v osobních zkušenostech snu, situovaných v přirozeném (žitém) prostoru a zviditelněných v paradigmatu snového (onirického) domu (obydlí). Snový dům se stal v hlubší rovině paradigmatem surrealistické tvořivosti. V jedné ze svých básní Breton odkazuje k snovému domu jako místu syntézy všech hlavních principů surrealistické tvořivosti. Strukturu snového domu vidí jako labyrint, symbolizující strukturu podvědomého (latentního) světa. Snový dům lze vidět a přijmout jako kritérium existence či ne-existence surrealistické architektury. Vztah surrealistů k architektuře se omezoval na objevení staveb a míst, které už existovaly (Gaudí, Cheval etc.), a tak byly obdivovány a hodnoceny podobně jako objektivní náhoda (object trouvé). Surrealismus architekturu objevil a ovlivnil, ale pro svůj úzký vztah k próze každodenní reality se architektura nikdy nestala integrální součástí surrealistické tvořivosti, tak jako se jí staly malba, socha, surrealistické objekty, divadlo nebo film.


< zpět