Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Zobrazení Pěti smyslů bývá všeobecně a pokládáno za jedno z nejrozšířenějších témat profánní ikonografie doby baroka. Proto není nepřekvapivé, že díla, kde je Pět smyslů použito v kontextu ikonografie sakrální, jsou neobyčejně vzácná. K nim patří rytina Cornelise Galleho, kterou zhotovil v roce 1638 podle kresby antverpského malíře Erasma Quellina a která byla následně použita jako frontispis několika knih pojednávajících o eucharistii a problematice transsubstanciace. Vyvrcholení této řady představuje Triumf Víry nad Smysly – alegorie, již v roce 1667 namaloval španělský malíř Juan Antonio Escalante. Tyto vizuální polemiky se na jedné straně mohou jevit jako přirozené pokračování sporů o transsubstanciaci mezi katolíky a protestanty. Na straně druhé se můžeme ptát, jak a proč se součástí této letité polemiky stalo Pět smyslů. Zdá se, že odpověď nalezneme v několika nedávno objevených dokumentech z vatikánských archivů, které využil především Pietro Redondi v knize Galileo eretico (1983). Podle jednoho z nich Galileo ve svém Prubíři / Il Saggiatore (1623) popisuje teorii zpochybňující ústřední článek katolické víry, zázrak eucharistie. Děje se tak na základě atomistické teorie, která vysvětluje stavbu hmoty a její vlastnosti takovým způsobem, že k transsubstanciaci dojít nemůže, protože efekty, jež jsou uchopitelné pěti smysly (světlo, teplo, barva, chuť a zvuk), byly způsobeny částicemi neboli atomy.


< zpět