Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Článek se zabývá studiem dramatických elementů středověké liturgie v Čechách a užití pohyblivých soch Krista nebo jeho symbolů (hostie, kříž). Věnuje se těmto zdramatizovaným slavnostem liturgického roku: vedení oslíka na Květnou neděli, ukládání hostie, kříže nebo Kristova korpusu do Božího hrobu na Velký pátek a jejich vyzvednutí před hrou Navštívení hrobu na Velikonoční pondělí a nakonec tažení sochy Krista na den Nanebevzetí. Rubriky chrámu sv. Víta na Pražském hradě dokládají, že zde byl původně na Květnou neděli veden živý oslík, od 14. století nahrazený sochou Krista na oslíku, svrženou v roce 1421 z ochozu katedrály vzbouřenými Pražany. Jediná dochovaná socha pochází z johanitské komendy ve Strakonicích. Korpusy ukládané do Hrobu reprezentuje socha z Českých Budějovic z doby kolem roku 1370. Písemné zprávy dokládají použití soch v klášteře sv. Tomáše na Malé Straně v Praze a ve dvou chrámech v Olomouci. Z Olomoucka také pocházejí dva exempláře Krista s pohyblivými pažemi. Nejstarší z těchto soch, snímaných z kříže a ukládaných do Velikonočního hrobu, je z kostela sv. Benedikta na Hradčanech v Praze z doby kolem roku 1350. Totéž umožňovala i pieta z Lásenic u Jindřichova Hradce, s vyjímatelným Kristem o jedné pohyblivé ruce. Jediný přemístitelný Boží hrob je v Čechách doložený v katedrále sv. Barbory v Kutné Hoře, zřízení v roce 1464 a pro mobilnost opatřený kolečky. Českým vzorem se mohl inspirovat sochař českého původu, který pro Busmannskou kapli františkánského kláštera v Drážďanech vytesal zcela transparentní Hrob, vycházející zřejmě z dřevěného přemístitelného modelu. Vytahování soch Krista na den Zmrtvýchvstání ilustruje v Praze událost, která se v roce 1509 stala v kostele sv. Tomáše na Malé Straně. K tomu byla používaná i socha neznámé provenience od Mistra doksanského oltáře, původně opatřená kovaným okem v hlavě. Pro vytahování soch mohly sloužit četné otvory v pozdně gotických klenbách, bezpečně to je však možné říci pouze v případě kostela sv. Mikuláše ve Znojmě.


< zpět