Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Po uzavření vysokých škol přesídlil výtvarný teoretik, kritik a estetik František Kovárna z Prahy do Bezmíře, kde v roce 1943 napsal knihu Listy mrtvému příteli. Vyrovnává se v ní se smrtí svého dávného přítele, německého historika umění, který padl v Rusku. Jméno Kovárnova přítele není v knize uvedeno, neboť se Kovárna na pozadí svého konkrétního přátelství snažil spíše o esejistické pojmenování příčin nacismu. Z archiválií však vyplývá, že Kovárnův „mrtvý přítel“ opravdu existoval, byl jím jeho vrstevník Hans-Adalbert von Stockhausen, s nímž se Kovárna spřátelil během Stockhausenova stipendijního pobytu v Praze v roce v letech 1932–1933. Listy je tak možné číst nejen jako beletrii, ale také jako vzpomínky, jež relativně přesně zachycují okolnosti Stockhausenova pražského pobytu. Ten hrál v Stockhausenově vědeckém směřování důležitou roli, neboť zde našel badatelské téma, s nímž se roku 1938 habilitoval na uměleckohistorickém semináři v Marburku. Svou práci se poté chystal rozšířit a vydat v knize o nástěnném malířství doby Karla IV. a Václava IV. K tomu však již nedošlo, neboť česko-německé vztahy se rychle horšily a Stockhausen musel také narukovat. Když v srpnu 1942 padl, položil si Kovárna otázku, jak je možné, že jeho vzdělaný přítel dobrovolně a s puškou v ruce napochodoval do cizí země, a co ho k tomu vedlo. Bez znalosti konkrétních okolností Kovárna hledal odpověď v „německé národní povaze“ a Stockhausenově rodinné tradici. Právě rodinné milieu a dobové podmínky univerzitního působení sehrály nepochybně důležitou roli v tom, kým se Stockhausen postupně stal. Podobně jako Hans-Adalbert von Stockhausen i František Kovárna zemřel v dalekém zahraniční, kam ho vyhnala násilná politická ideologie. Po Únoru 1948 odešel do exilu, neboť se jako politicky aktivní demokrat musel obávat o život.


< zpět