Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Poznání raného díla Josefa Führicha, které vzniklo v Čechách před umělcovým odchodem do Říma, pomáhá osvětlit jeho roli v úsilí o vznik a profilaci domácí školy v soudobé malbě. Současně odkrývá vztahy mezi akademickou tvorbou umělce vnímaného v Praze jako předního představitele staroněmeckého stylu a mezi jeho oficiálními zakázkami určenými pro tradiční objednavatele a publikum. Základní východisko poskytlo Josefu Führichovi zázemí otcovy malířské dílny v Chrastavě, kde jako velmi mladý pracoval na zakázkách určených pro lidové prostředí. Písemné prameny dokládají, že na něj měl zásadní vliv nejen otec, ale také prací zprostředkovaný každodenní styk s projevy lidové zbožnosti, intenzivní prožívání katolických rituálů a nábožensky (a pietisticky) akcentované vnímání krajiny. To mělo zásadní vliv i na vývoj jeho další tvorby: po odchodu na pražskou Akademii se stal jedním z vůdčích představitelů pražského nazarénského kroužku (Serapionova bratrstva) a zastáncem reformy soudobé malby prostřednictvím příklonu ke starým mistrům (především k Dürerovi). Takto se prosadil jako jeden z ilustrátorů alba Dějin Čechů v obrazech, ale zároveň v souvislosti s pražskou "romantickou" výstavou roku 1824 se stal terčem ostré kritiky kvůli svému "staroněmectví". Současně ve dvacátých letech 19. století pracoval na zakázkách na oltářní obrazy pro řadu kostelů v severních Čechách, víceméně v blízkosti rodné Chrastavy (Raspenava, Hodkovice, Mikulášovice, Nové Město pod Smrkem). Jejich dokumentace popírá tezi Morize Dregera o absenci větších zakázek ve Führichově rané tvorbě a také dokládá způsob, jak se malíř, považovaný za průkopníka nového stylu, dokázal vyrovnat se zakázkou tradičního typu určenou pro umělecky spíše konzervativní publikum. Analýza jeho vrcholných malířských prací z doby kolem poloviny dvacátých let naznačuje, že určité prvky inspirované starým uměním dokázal propojit se současnou akademickou průpravou.


< zpět